V této knize, stejně jako v předchozích Hrabalových prózách Postřižiny a Krasosmutnění se opět shledáme s maminkou, již postarší, ale stále dychtivou života, s tatínkem Francinem i se strýcem Pepinem, všichni již v letech, zbaveni dřívějších radostí, ale i starostí. Je to především maminka, jejímaž očima se díváme po domově důchodců, umístěném v krásném zámku a spolu s ní se ve vzpomínkách vracíme zpět do milovaného městečka a do pivovaru...