Ukřižovaný Kristus... Jak jinak, že? Zvykli jsme si. Krucifixů, jako klíčů do nebe, je plný svět. Už nám ani nepřijde, že odedávna vyhlížené Boží promluvení, které jsme očima viděli a ušima slyšeli, slovo života, jehož se tyhle naše ruce dotýkaly, pravdolásku Boží, jsme znenáviděli a vysmívaného jej utrápili k smrti..., odklidili, aby tu mezi námi nebyl. Pokud se snad přece někdo nad tím pozastáví, nabídne mu pár kazatelů a teologů, s kvalifikovaným odstupem léčitelů, svá vysvětlení. „Vydán jest pro hříchy naše a vstal z mrtvých pro ospravedlnění naše“ (Ř 4,25). Lidově jako by šlo o jakousi proceduru nebo technologii spásy: Boží láska postihuje milovaného Syna za naše viny, protože jakási absolutní spravedlnost to žádá. Věřitel platí naše dluhy atd. atp. My, co tomu věříme, jsme oddluženi, jsme vyňati z trestání, je nám odpuštěno a odpouštěno. Sláva!... Až na ty vtírající se otázky...