V 16. století putují z Polska do Itálie ne už jednotlivci, ale celé skupiny studentů. Je mezi nimi i měšťanský synek Łukasz Górnicki (1527-1603), synovec královského kaplana a básníka Stanisława Gąsiorka. Na univerzitě v Padově poznává nejen kompendium tehdejší vědy, ale i soudobou italskou kulturu a literaturu. Když se po návratu domů dostává i on do královských služeb jako sekretář a později bibliotekář, snaží se do rodného jazyka převést dílo, které si tehdy získalo značnou proslulost. Je to Il Cortegiano, v němž Ital Baldassaro Castiglione vylíčil vzor renesančního dvořana. Górnicki si je ovšem vědom, že se společnost polská liší: polské mravy jsou přísnější, zábavy drsnější, v širokých vrstvách venkovské šlechty přežívají středověké představy o světě i o životě. Górnicki tedy mění prostředí i aktéry: uhlazený dvůr v Urbinu nahrazuje venkovským sídlem biskupa Maciejowského v Prądniku, místo italských šlechticů a šlechtičen nechává rozmlouvat významné osobnosti polského veřejného života, muže vtipné a vzdělané, ale i několik odpůrců všeho cizozemského. Příběhy, které si vypravují, tvrzení, která hájí nebo odmítají, převzal sice Górnicki zčásti od svého italského vzoru, ale v mnohém je nahrazuje žerty, příhodami i názory polské šlechty. Vyvstává tedy před námi obraz vskutku polského dvořana - i obraz autora, vřele toužícího po povznesení svých rodáků a své země.