Egypt se rozvíjel, dokud jednotný národ, energičtí králové a moudří kněží spolupracovali ve prospěch celku. Přišla však doba, kdy početní stav lidu poklesl válkami, útisk a vykořisťování ho zbavilo sil a příliv cizinců porušil etnickou jednotu. A když v zátopě přepychu utonula energie faraonů a moudrost kněží a tyto dvě síly se pustily do zápasu o moc, dostal se Egypt pod vládu cizinců a světlo civilizace, planoucí nad Nilem po několik tisíciletí, zhaslo. To, co dále vypravujeme, spadá do 11. století před Kristem, kdy zanikla XX. dynastie, a po synu slunce, věčně žijícím Ramsesovi XIII., se dostal na trůn a čelo si ozdobil urem věčně žijící syn slunce Sem-amen-Herhor, velekněz Amonů.
Bolesław Prus ve svém slavném románu Faraon podává velice věrný obraz prostředí starého Egypta. Své líčení opřel o pečlivé studium vědeckých pramenů, a tak na rozdíl od různých fantazií je román založen na skutečně historické představě a často dokonce cituje ze starých egyptských literárních památek. Jinak se ovšem strohými historickými údaji o faraonu Ramsesovi nikterak nedal omezovat v pestrosti i vzrušené napínavosti děje.