Význačný bulharský vědec zamýšlí se ve studii nad základními problémy marxisticko-leninské estetiky, zejména nad problémem typičnosti v umění. Varuje před zploštěným, zkomoleným pojetím tohoto základního rysu každého umění, ukazuje na příkladech klasické i nové literatury, hlavně sovětské a bulharské, na kladech a slabinách jednotlivých děl, jak je třeba typičnost chápat. Zároveň důrazně upozorňuje, že typičnost zdaleka není celé umění. Závěrem dovozuje, že specifickou povahu skutečně pokrokového umění tvoří dialektická jednota tří podstatných rysů - zobrazování typických charakterů, pokroková ideovost a estetická emocionálnost.