Kdo jsou "kornukopiáni"? Co je "kargo"? A jak souvisí jedno či druhé s "tyttytainmentem"? Jak se platí "silniční daň"? Kdo je "elitář", kdo "marginál", kdo "soucitný intelektuál"? Nová kniha jednoho z nejoriginálnějších českých sociologů ve dvou stovkách miniesejů podává jedinečný obraz své éry, éry "posledních dostihů". Kellerův slovník Abeceda prosperity dozajista nemůže při svých útlých rozměrech nahradit nejobjemnější encyklopedie, jako je ta Ottova. Ale pro mnohé, kteří nechtějí ztratit v našem překotném čase orientaci, se dost možná stane jejím posledním dodatkem.

Téma bezdomovectví patří k těm, o nichž se poměrně často mluví, avšak hlubší zamyšlení nad ním dosud chybělo. Kniha sociologa Jana Kellera tuto mezeru objevným způsobem zaplňuje. Autor rozlišuje bezdomovectví fyzické a statusové. Fyzické bezdomovectví chápe jako poslední stadium procesu sociálního vyloučení, bezdomovectví statusové přisuzuje těm částem středních vrstev, které jsou ohroženy sociálním sestupem. Z pohledu domova a hrozby jeho ztráty postupně přibližuje problematiku komunitních studií a hnutí, podává stručné dějiny konceptu sociální exkluze a popisuje reakce sociálně vyloučených na ztrátu domova. V prostředí nových sociálních hnutí hledá autor postoje, jež vedly k rozvoji tzv. postmoderního myšlení. To charakterizuje jako poslední službu, kterou příslušníci servisní třídy prokazují systému, jenž je zbavuje jejich dřívějšího privilegovaného postavení. Rozlišuje při tom postmodernismus služebný a karnevalový, aby ukázal různé způsoby, jimiž postmoderna ve skutečnosti slouží tomu systému, který sama kritizuje. Závěr publikace je věnován analýze sociálního konstruktivismu a jeho rozlišení na několik typů podle radikálnosti, se kterou je vyzvedávána libovolnost výkladů reality.