Kniha jako první monograficky zpracovává volné sochařství 13. století v Čechách a na Moravě, téma, kterému dosud umělecko-historická medievistika nevěnovala žádoucí pozornost. Jde o století, které ve Francii znamenalo vrcholné období sochařské výzdoby katedrál a zlatý věk vytříbeného dvorského umění krále Ludvíka svatého. Vzor této vysoké kultury působil v mnoha evropských regionech, české země nevyjímaje. Zdejší památkový fond je však tak chudý, že snaha sestavit souvislejší obraz pouze z něj je předem odsouzena k nezdaru. Naděje svítá pouze při pohledu z perspektivy přesahující moderní státní hranice. Práce proto vychází ze zmapování sochařství 13. století v dnešním Bavorsku, Sasku, Rakousku, Maďarsku, Polsku a na Slovensku. Jednotlivé kapitoly se vyprofilovaly ze srovnávacího studia různých aspektů české a středoevropské tvorby - sledují styl, ikonografii, typologii a funkci sochařských děl, modely vztahů uměleckého centra a periferie, typy objednavatelů, typy sochařských dílen ad. Těmito postupy kniha nejen doplňuje fragmentární představu o umění v českých zemích za vlády posledních Přemyslovců, ale také přispívá k poznání dějin sochařství 13. století ve zmíněných zemích.

Monografie uvádí nejvýznamější stavby a přestavby šlechtických sídel období romantismu a historismu i jejich stavebníky a stavitele v českých zemích.

Biografie malířů, sochařů, grafiků, architektů a dalších výtvarníků působících na území Československa.

Publikace v angličtině

Muzeum George Eastman House se sídlem v Rochesteru ve státě New York , je jednou z nejvýznamnějších světových institucí věnujících se výzkumu, vystavování a uchovávání fotografického umění. Bylo otevřeno v roce 1949 v domě George Eastmana, zakladatele Eastman Kodak Company, jako první muzeum v USA zaměřené na fotografii a film. Objevná publikace nabízí pohled zevnitř do hloubky a šířky jeho fotografických sbírek a sleduje bohaté dějiny fotografie od dávných počátků po moderní digitální obrazové technologie.

Knížka veselých kreseb a koláží, v nichž autor rozehrává bohatou fantazii a schopnost vidět směšnost i poezii v člověku a světě jej obklopujícím a dovede nejen rozesmát, ale žertem říci i mnohou pravdu stejně o běžném denním zjevu jako o složitém politickém problému.

Obrazová publikace představuje práci výtvarníka Ivana Komárka. Zajímá ho obyčejný život, a proto k jeho umělecké reflexi volí obyčejné materiály, i když by se to mohlo vysvětlit mnohem sofistikovaněji - třeba jako doklad svrchovaně konceptuálního přístupu nebo protest proti tzv. velkému umění, jak ho pojali v šedesátých letech minulého století představitelé hnutí Arte Povera.

Katalog představuje část z uměleckých sbírek Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích. Zaměřuje se na klíčové postavy českého malířství a sochařství 20. stol. Hesla přinášejí stručné informace o výtvarnících a reprodukce jejich děl.

Kniha představuje autorský výběr 33 realizací rodinných domů, které byly navrženy a postaveny v České republice po roce 1989. V knize naleznete především rozsáhlou fotodokumentaci, provázenou vysvětlujícími a v menší míře i hodnotícími komentáři k jednotlivým stavbám. Fotografie jsou doplněny též výkresovou dokumentací ke každé ze staveb, a to ve stejném měřítku, díky čemuž je možné srovnávat velikost a uspořádání jednotlivých dispozic. Úvodní text představuje souvislosti, ve kterých domy vznikaly. Kniha je doplněna recenzemi od Eugena Asseho, Ákose Moravánszkého a Adama Gebrian, které kritickým pohledem hodnotí stav české architektury rodinných domů. Kniha je v anglickém jazyce s českým překladem.

Monografie o českém malíři, jejímž autorem je sám vynikající a přemýšlivý malíř. Sedm esejisticky pojatých statí, v nichž se podává rozbor malířského umění B. Vaníčka a jeho lidského profilu. Specifičnost Vaníčkovy malby tvoří domýšlení podnětů impresionismu a odkazu Cézannova a hledání a nalézání náznakového vyjádření intimních citových zážitků a jejich vnitřní atmosféry

Účelem této knížečky není podání histoicky vyčerpávajícího vývoje. Čtenáři se klada do rukou jen výběr signetů seřazený podle spojitosti od incunabulí až do počátku 17. století, aby sám vyčetl ze sledu obrázků vznik, růst a vzájemné vztahy a vlivy i opakování motivů.

Katalog obsahuje reprodukce a detailní popisy nejvýznamnějších děl české malířské tvorby 19. století, které jsou součástí uměleckých sbírek Pražského hradu

Publikace seznamuje - prostřednictvím více než 210 fotografií, plánků a map - širší veřejnost s vývojem českého inženýrského stavitelství. Stručný historický úvodní přehled představuje inženýrské stavby od 19. století do současnosti. V hlavní kapitole knihy jsou pak dokumentovány 22 typologicky rozmanité stavby realizované po roce 1990. Obsah je doplněn medailony autorů staveb a seznamem institucí a významných akcí v oboru.

Historik a publicista profesor Čeněk Chyský, jeden z nejzasvěcenějších znalců architektonických památek Čech, zejména Prahy, vede nás ve své studii dějinami stavitelského umění v našich zemích. Jasným o zřetelným slohem, kterému jeho jednoduchost neubírá nic z myšlenkové a faktické závažnosti, poučuje nás o nejedné skutečnosti, která nám dosud unikala.

Výbor z monografie Jánuš Kubíček: Darmatický meziprostor. Kniha v angličtině

Publikace v ediční řadě Studijního a dokumentačního centra podrobně mapuje doposud známé osudy jediného uměleckého díla ve vile Tugendhat, kterým byla plastika Torzo kráčející od německého expresionistického sochaře Wilhelma Lehmbrucka. Socha stávala v hlavním obytném prostoru před onyxovou příčkou a manželé Tugendhatovi si ji vybrali na doporučení Ludwiga Miese van der Rohe. Po jejich útěku před nacisty měla i tato socha, podobně jako dům, pohnuté osudy. Během války z vily zmizela, avšak až do listopadu 2006, kdy byla vydána dědicům Grety a Fritze Tugendhatových na základě zákona o zmírnění křivd obětem holocoustu, prakticky neopustila území města Brna. V únoru 2007 pak byla vydražena v londýnské aukční síni Sothebýs. V rámci kontextu tématu doplňuje publikaci úvodní text o vile Tugendhat, kapitola představující osobnost a dílo Wilhelma Lehmbrucka a také Lehmbruckovo muzeum v Duisburgu – jeho budovy navrhl umělcův syn, architekt Manfred Lehmbruck, který krátce studoval také u Ludwiga Miese van der Rohe na Bauhausu.

Po úvodu, zabývajícím se otázkou místa vzniku lidstva, původního osídlení a stěhování lidských plemen, vysvětluje autor, co rozumí "přírodními národy", a objasňuje svůj názor na rozlišování pojmů "kultura" a "civilisace". Stěžejníčást knihy je věnována studiu výtvarných projevů přírodních národů a jejich vlivu na vývoj evropské výtvarné kultury na počátku našeho století, jmenovitě na P. Picassa. Čapek jako výtvarný kritik zasvěceně a poučně přibližuje kouzlo a podstatu výtvarného umění černošských kmenů v Africe a v Tichomoří, umění Malajců i pradávných obyvatel Ameriky, jako malíř pak názorně osobitými kresbami zpodobuje jejich řezby, masky, sošky, idoly, amulety, ozdoby, plastiky i kresby a zpodobeniny bůžků, lidí i zvířat. Kniha není prací vědeckou, jsou to spíše poznámky umělce okouzleného uměním primitivních národů.

Publikace německé novinářky Carmely Thiele seznamuje čtenáře s proměnami vnímání a pojetí sochy od jejích počátků až po současnost v kontextu společensko-historického vývoje. Autorka se soustředí zejména na evropský region a tradiční kořeny jeho sochařské tvorby...

Tak jako profesionální sport rozšiřuje v posledních desetiletích sféru fanouškovské recepce mimo samotná utkání a svoji atraktivitu posiluje i propracovaným systémem přestupů a přesunů, v nichž aktéři pod drobnohledem mediální pozornosti aktivně mění dres, ale také jsou „odkládáni“ na transferovou listinu, vytvořila i moderní populární kultura celou řadu přestupových a přesunových mechanismů, jimiž samotná díla oživuje, nově rámuje, adaptuje a v důsledku pak oživuje dění na celém dobovém popkulturním poli. Tato monografie zkoumá formou případových studií jednotlivé mechanismy, s jejichž pomocí k těmto transferům či transponováním dochází. Nesnaží se postulovat univerzální vzorce, jež by tyto mechanismy vyjádřily v co nejobecnější podobě, protože takto se pohyby na poli populární kultury zjevně neodehrávají. Jde o mechanismy dílčí, projevující se na mikroúrovni jednotlivých žánrů, období či konkrétního média. Kniha tudíž neobjevuje jakési globálně kulturní strategie, ale spíše zkoumá repertoár taktických manévrů, jež vykazuje vzorek děl a jevů, lokalizovaných více či méně markantně v českém kulturním kontextu. Čtenáři tak kniha umožňuje nejen tradiční lineární čtení, ale i čtení výběrové. Stejně tak ponechává na čtenáři, zda ji bude číst spíše kvůli konkrétnímu materiálu, který jednotlivé studie analyzují, anebo kvůli obecnějším otázkám, jež tyto případové studie implikují či explicitně kladou.

27. svazek edice Fototorst. Eva Fuková (* 1927) navázala po 2. světové válce na avantgardu. Výtvarné školení ji povzneslo nad technologický purismus. Jakožto fotografující akademická malířka sdílela intelektuální zázemí se svým životním partnerem Vladimírem Fukou. Nejdříve šlo o blíženectví s okruhem pokračovatelů Skupiny 42, roku 1967 pak společně odešli do exilu ve Spojených státech. Díky nepolevující imaginaci zúročuje Eva Fuková i ve svém pozdním díle svěžest bezprostředních postřehů.