Exilová literatura,samizdat

Na titulním listě věnování podepsané Pavlem Kohoutem

Paměti

Román je u Ivana Klímy, především mistra povídky, eseje a dramatu, žánrem spíše výjimečným. Sám autor přiznává, že k napsání Soudce z milosti (jenž v samizdatu v první verzi koloval pod názvem Stojí, stojí šibenička) přispěla naléhavá objednávka větší prózy od švýcarského nakladatele J. Braunschweigera, a ovšem i dusivé společenské ovzduší v republice po událostech šedesátých let. "Koncem roku dvaasedmdesát jsem tedy začal psát román. Za hrdinu jsem si vybral soudce -- nejspíš proto, že mi problémy spravedlnosti, jistě i zásluhou poněkud pohnutých životních zkušeností, připadaly jako obzvláště důležité... Můj hrdina pak řeší pro sebe (i pro mě) klíčové téma: je společnost oprávněna zbavit kohokoliv, třeba i vraha života? A jak si má soudce, pokud je odpůrcem trestu smrti, počínat ve společnosti, která takový trest požaduje?" Hrdina románu, soudce Adam Kindl, však není vystaven jen tomuto ústřednímu právnímu problému, autor mu přisoudil úzkostnou válečnou minulost i kontroverzní přítomnost, obdařil jej mnoha podstatnými problémy tehdejší společnosti, krizí manželského vztahu a to vše zasadil do dialogu s okolím.

Dvojčíslo - ročník VIII./ IX., číslo 32-33/1967

Kniha obsahuje profily zapomínaných autorů. Uvádí hlavně biografii osobností a jejich vřazení do dobových relací. Dále jejich bibliografii, knižní i časopiseckou, domácí i zahraniční a nástin výkladu díla.

Doba, již Škvoreckého Mirákl zachycuje, byla plná dramatických a často konfúzních událostí, ošklivých zločinů i všedního života, jaký zejména mladí lidé dokážou žít po svém, kdykoli a kdekoli. Pro své vyprávění zvolil autor conradovskou metodu "rozmyslného zmatku", neboť se mu zdálo, že jí nejlépe nastaví zrcadlo oněm zmateným a tragikomickým časům. Jednou z nosných linií děje je případ tzv. "Čihošťského zázraku", použitý ovšem jenom jako modelová situace, od níž se odvíjejí další příběhy. Mladším čtenářům, kteří se na to nepamatují, dává Mirákl nahlédnout do nedávné historie nejlepším možným způsobem: způsobem ironické, humorné a proto smrtelně vážné krásné prózy.

Paměti významného politika, nakladatele a podnikatele, který se do dějin knižní kultury zapsal mimo jiné jako ředitel předválečného nakladatelství Borový. Měl příležitost stýkat se s velkými osobnostmi české literatury, jako například s Karlem Čapkem, Ferdinandem Peroutkou, Karlem Poláčkem, a podal o tom znamenité, životně moudré svědectví, které mělo oprávněný úspěch při svém vydání v exilu.

Analýza příčin a průběhu komunistického puče v Československu v únoru 1948

Kafkovsky laděná novela z prostředí blíže neurčeného socialistického podniku, nepromyšleně zřízeného uprostřed panenské přírody. Když se po několika letech ukáže, že projekt je zcela absurdní, je výstavba v tichosti zastavena, materiál však dochází dál. Hrdinou je úředník, který má vyšetřit okolnosti dodávek. Hrdina, ohrožován na životě utíká a svou situaci řeší sestavením zprávy, jejímž výsledkem je rozhodnutí ve stavbě pokračovat.

Job je svědectvím o beznaději čes. utečence v německém uprchlickém táboře v 50. letech.

Sborník - pokusy o změnu byrokraticko-komunistického systému v Československu

F. X. Šalda, jehož kritického ducha těžko někdo vyhlížející z našich zašlých kulis překoná, napsal v jednom svém textu: „Česká duše chovala se naopak v téhleté moderní revoluci velmi krotce a obojace: zapálila po svíčce i Bohu i čertu; v této neutralitě jest její slabost a vina, ne ve vzpouře, dovršené ať již tragicky, ať lehkomyslně.“ S revolucí, spokojenou neangažovaností, bohem i čertem bojoval i Nikolaj Terlecký. Jeho román Don Kichot ze Sodomy je moderním apokryfem. Jenže většina současných čtenářů už dávno nerozumí biblickým tématům… Ale proč by se to nemohli znovu naučit?

Hrdinou je stárnoucí umělec, který byl vybrán disentem za první zápalnou oběť, která má vyburcovat spoluobčany z letargie. Budoucí sebevrah bloudí s kanystrem po Varšavě, setkává se s řadou panoptikálních postav i s tajemnou dívkou Naděždou. Román připomíná Orwellovo 1984, je však více poznamenán autorovou životní praxí a zkušenostmi s totalitou.

Novela. Filozoficko-moralistické pojednání, v němž fiktivní příběh dvou spisovatelů je východiskem k úvahám o schopnosti člověka rozeznat pravdu.

Zamjatinovo My (1920) je první z řady antiutopií využívajících dějového schématu proslaveného nejvíce Orwellem v románu 1984 - předem marné vzpoury milenecké dvojice proti systému idelogické totality. Autor předkládá hrozivou vizi společnosti převedené na čísla a mechanismy, jejíž členové pozbyli dokonce i lidská jména. Hlavní hrdina "jménem" D 503 je matematik, konstruktér vesmírné lodi, a uspořádání společnosti mu připadá zcela správné a přirozené. To ale jen do té doby, kdy potká nevypočitatelnou a provokující "I 330". Pod jejím vlivem se zaplétá do podivného spiknutí a nachází v sobě hlubiny citů, které ho zároveň děsí i přitahují. Román je nejstarší z klasických antiutopií, jako je Huxleyho Konec civilizace nebo Bradburyho 451° Fahrenheita a v mnohých motivech je určitým předobrazem Orwellova 1984.

Analýza příčin a průběhu komunistického puče v Československu v únoru 1948

dle receptů našich prababiček, babiček, matek a vlastních paní