Divadlo + divadelní hry

Dvě dramatické satiry na společenské poměry drobné venkovské statkářské šlechty v Rusku za vlády Kateřiny II. Autor se neomezil jen na zesměšňováni a pranýřování cynismu, hlouposti, soudnictví, panské zvůle, ale vyslovil i pevnou víru v nápravu ruské společnosti. Obsahuje hry Brigadýr a Výrostek.

Ubu králem Ubu spoutaný Ubu na homoli Dodatky Skutky a názory doktora Faustrolla, patafyzika Nadsamec literatury, otec Ubu, zakladatel patafyziky - těmito slovy začíná předmluva Ludvíka Kundery, která vystihuje dokonale osobnost Alfreda Jarryho, která se prolíná do jeho díla, které ani po více jak 100 letech neztratilo svou aktuálnost a schopnost oslovit diváka či čtenáře.

Drama ze 3.-4. století napsané sanskrtem v severní Indii s typizovanými postavami. Námět je nemytologický, je jím láska chudého kupce k nevěstce a proto místo bohů a králů uvádí autor na scénu prosté lidi indických měst. Volně, epicky, v častých dialozích plynoucí děj je motivován vášněmi a je ovládán neodvratitelným řízením osudu.

Stavovské divadlo - Činohra Národního divadla - Sezóna 1993-1994

Kniha vzpomínek prvních spolupracovníků Josefa Skupy, doplněný scénkami a úryvky z her proslavených loutek Spejbla a Hurvínka.

Šumař Valenta je opilec. Žije se svými třemi dcerami ve velké chudobě. Po hádce s opilým otcem se nejstarší dcera Rozárka rozhodne odejít se sestrami k tetě do Prahy a opuštěný otec zapálí jejich dům. V podezření ze žhářství je Rozárka, která ve snaze ochránit otce bere vinu na sebe…

Boris Godunov - Scéna z Fausta - Skoupý rytíř - Mozart a Salieri - Kamenný host - Hodokvas v domě moru - Scény z dob rytířských

Monografie známeho slovenského scénografa Milana Ferenčíka.

Záhadný nesmrtelný : 3 dramatická díla Heinricha von Kleista Rozbitý džbán, Katynka z Heilbronnu, Princ Bedřich Homburský s komentářem

Působivé divadelní zpracování známého historického tématu. Životní osud Jany z Arku jako nesnadná cesta za splněním snů. Hra o idealismu, který je navzdory posměchu nejrůznějších cyniků a „technokratů“ schopný změnit běh dějin. Hra o vědomé oběti, která je učiněna ve jménu lepší budoucnosti...

Kniha uznávaného divadelního kritika Jana Kotta byla ve své době (60. léta) doslova revoluční ve svém pohled na postavy a jiné aspekty díla Williama Shakespeara. Kott se snaží v duchu tehdější "filosofické módy" o psychoanalitický a částečně i existenciální rozbor díla W. Shakespeara

Odborný časopis pro otázky scénografie. V/1-2

Po více než dvaceti letech od Larga desolata a faustovského Pokoušení z půli osmdesátých let je dramatikův osobitý rukopis ještě suverénnější, neztratil originalitu a v soudobé světové dramatické literatuře je nezaměnitelný. Setkáváme se znovu s Havlovou pozorností jazyku, s analýzou a zesměšněním fráze, tentokrát fráze z denní politiky, jejíž vyprázdněný obsah zní skoro totožně na obou stranách, jež mezi sebou soupeří o moc. V nové hře je Havel přítomen hned dvakrát: jednak v postavách na jevišti, jednak přímo – tím, jak do děje zasahuje autorský hlas. Ten peskuje herce, aby nepřehrávali, a zároveň zcizuje svůj děj úvahami a pochybnostmi se sebeironizujícím odstupem. Dlouhá prodleva však přinesla novou aktuální lidskou a politickou zkušenost a Havlův dnešní pohled na teatrum mundi zůstává sice stejně groteskní, leč absurdní povaha dnešního balábile je téměř skutečná. Aktuálnost příběhu o odchodu jednoho a příchodu druhého k moci je zasazen do dějinných dimenzí citlivými odkazy ke Králi Learovi a k Višňovému sadu. Odchod bývalého kancléře z vládní vily provázejí zvuky motorové pily, nový majitel devastuje višňový sad ve jménu stejných humanistických a politických hesel, jež mají skrýt prosté kořistnictví.

Drama o šesti dějstvích Živá mrtvola bylo napsáno r. 1900 jednak v Moskvě a Pirogově (na statku bratra Lva Nikolajeviče - Sergeje Nikolajeviče) a jednak v Jasné Poljaně. Podkladem dramatu je skutečná událost, již vypravoval L. N. Tolstému N. V. Davydov, bývalý tehdejší předseda moskevského okresního soudu. Zajímavou tu událost Lev Nikolajevič docela přepracoval: změněno prostředí, kde se vše událo a uvedeno bylo mnoho nových osob. Celkem typy této dramatické práce vůbec neodpovídají osobám, jež byly účastny skutečné události.

Měsíčník divadla Semafor

Měsíčník divadla Semafor, dvojčíslo

Měsíčník divadla Semafor

Tato kniha vypráví o tom, jak se laikové (na)učili vyřezávat (nejčastěji loutky) na řezbářském kurzu, jak hráli loutkové divadlo, o atmosféře tvoření, přátelství, kráse a pohodě. Od roku 1994 se pravidelně na konci srpna sjíždějí do Volar na Prachaticku nadšení amatérští řezbáři, aby pod vedením vynikajících profesionálů pronikli do tajů tohoto starobylého řemesla. Hektických devět dní vyvrcholilo vždy nedělním představením, před nímž málokdo spal, horečně dodělával poslední práce na loutkách a zkoušel svou roli. Odměnou byly rozzářené oči dětí i dospělých... Kniha obsahuje výpovědi učitelů i účastníků kurzů z let 1994 – 1999 a původní divadelní hry, které zpracoval organizátor a účastník kurzů, ubytovatel na Supím hnízdě a vydavatel Ivo Stehlík, a je doplněna černobílými fotografiemi.

Divadelní a rozhlasové hry Antonína Přidala.

Limonádový Joe, Sentimentální romance, to jsou nejslavnější inscenace, které vzniky ve Větrníku, originálním experimentálním divadle, navazujícím za války programově na divadelní avantgardu meziválečnou. Divadlo Větrník existovalo v Praze 1941 až 1946. Hrálo především v salónu U Topičů na Národní Třídě, po válce též v Mozarteu a v Rokoku. Jeho soubor tvořili mladí, většinou dvacetiletí lidé, kteří získali své první divadelní zkušenosti v herecké škole E. F. Buriana. Sdružili se především proto, aby v době války nemuseli pracovat na oficiálních scénách a mohli pokračovat v divadelní tvorbě inspirované E. F. Burianem, v případě vedoucího souboru Josefa Šmídy i J. Honzlem. Chtěli i v této těžké době dělat nekonvenční, pokrokové a vlastenecké divadlo, které odpovídalo jejich představám o skutečné divadelní tvorbě. Specifické podmínky prostoru, v nemž pracovali, atmosféra doby a nesporný talent režiséra i herců se projevily v originální dramaturgii a posléze i v celém jedinečném divadelním stylu. Na miniaturním pódiu Větrníku začínali mnozí z těch, kteří se později stali výraznými osobnostmi českého divadla - V. Brodský, Z. Řehoř, J. Pleskot, M. Horníček, M. Kopecký, S. Zázvorková, G. Heverle, O. Budín, aj.