Sociologie

Černá kniha České televize autorů Petra Žantovského a Jiřího Hroníka je ohlédnutím za jejich zhruba pětiletou spoluprací na rubrice Týden v médiích, která vychází na portálu Parlamentní Listy.cz. Týden co týden tu společně glosují mediální události uplynulých dní a kladou si otázku, zda způsob, jakým sdělovací prostředky zobrazují skutečnost, je odpovídající a reálný, nebo zda je zkreslující a manipulativní, případně proč to tak je. Zvláštní a neustálou pozornost věnují zejména České televizi, protože to je veřejnoprávní médium, ze zákona financované občany České republiky, kteří však mají pramalý dosah na to, co se v ČT děje a jak se to děje. Proto každé profesní a etické pochybení, které učiní právě ČT, je citelné dvojnásob a zaslouží nejpřísnější kritiku. Tato knížka neaspiruje na to být odbornou literaturou, je to spíše mozaika postřehů, zachycujících chyby a přešlapy tohoto média, a může být i odrazovým můstkem k věcnému zhodnocení toho, jaká je ČT, jaká by mohla být - a zda ji vůbec k něčemu potřebujeme.

Kniha má parametry jakési zprávy o slovenské společnosti v kontextu jejího evropského historického vývoje a vlivů. Dává čtenáři, který měl často o Slovenské republice informace a představy jen z občasných článků, reportáží a komentářů v médiích, příležitost hlouběji pochopit příčiny událostí, jevů i politických konfliktů a rozhodnutí na Slovensku, jež ho zaujaly nebo překvapily. Snahou autorů bylo poskytnout čtenáři dostatek informací o Slovensku a jeho vývoji v širších historických souvislostech, aby se mohl zasvěceně ptát na politické, ekonomické, sociální a kulturní stránky života dnešní slovenské společnosti. Dnes je Slovenská republika demokratickým státem a respektovanou součástí Evropské unie. Ambicí kolektivu autorů tak bylo představit v této publikaci složitou cestu Slovenska k jeho samostatné demokratické státnosti ve 20. století, a především zachytit nejpodstatnější tendence společenského vývoje, jímž Slovenská republika prošla po 1. lednu 1993, až do období před historicky prvním předsednictvím v Radě EU.

Kniha Nová třída (1957), kterou deník The New York Times zařadil mezi deset nejvlivnějších knih minulého století, spoludefinuje žánru takzvaného „loučení se s bohem, který selhal“. Podává podrobný a přesný rozbor komunismu, jeho základních vlastností a podstaty komunistické moci, které vidí ve čtyřech základních bodech: 1) Ve všech státech, ve kterých komunisté vládli, došlo znárodněním výrobních prostředků a potlačením svobody a demokracie ke stvoření nové třídy. 2) Kolektivní vlastnictví je lež, maskující vlastnictví komunistické nomenklatury – nové třídy. 3) Ve všech komunistických diktaturách se ekonomika vyznačuje plýtváním obludných rozměrů. 4) Nová třída, komunističtí oligarchové, zredukovala celý socialismus a komunismus na pouhou apologii moci a snahu o její udržení za jakoukoli cenu a jakýmikoli prostředky.

Euroamerická žurnalistika se nachází v hluboké profesně-existenciální i existenční krizi. Zdá se, že novinářská profese v té podobě, jak se ustavila zvláště po druhé světové válce, stojí před paradigmatickou změnou, které obyčejně předchází stav krize. Tento proces se dotýká i českých žurnalistů. Monografie s podtitulem „Hybridní, virtuální a mizející žurnalisté v post-transformační fázi“ hledá v sedmi kapitolách příčiny krize novinářské profese v euroamerickém kontextu. Analýza se soustřeďuje nejen na příčiny ztráty důvěryhodnosti českých novinářů, ale dotýká se celého procesu jejich profesní socializace, který probíhá v rámu post-transformační oligarchizace domácího mediálního systému pod vlivem hybridizace a virtualizace profesních praxí, a vede k prohlubování profesně-identitního štěpení. Studie vychází ze čtyř kvantitativních a dvou kvalitativních výzkumů realizovaných mezi domácími novináři a z komparativního výzkumu českých, polských a švédských studentů žurnalistiky. Text tak přibližuje hodnotové i profesní postoje novinářů a jejich proměny v poslední post-transformační fázi polistopadového budování nového mediálního systému, tedy v etapě, kdy vnější i vnitřní ekonomicko-technologické, ale i geopolitické změny prohlubují naznačenou profesní krizi. Analýza formou několika komparativních řezů nabízí jak porovnání postojů domácích novinářů v uplynulých patnácti letech, tak i jejich srovnání se zahraničními žurnalisty.

Kniha má parametry jakési zprávy o slovenské společnosti v kontextu jejího evropského historického vývoje a vlivů. Dává čtenáři, který měl často o Slovenské republice informace a představy jen z občasných článků, reportáží a komentářů v médiích, příležitost hlouběji pochopit příčiny událostí, jevů i politických konfliktů a rozhodnutí na Slovensku, jež ho zaujaly nebo překvapily. Snahou autorů bylo poskytnout čtenáři dostatek informací o Slovensku a jeho vývoji v širších historických souvislostech, aby se mohl zasvěceně ptát na politické, ekonomické, sociální a kulturní stránky života dnešní slovenské společnosti. Dnes je Slovenská republika demokratickým státem a respektovanou součástí Evropské unie. Ambicí kolektivu autorů tak bylo představit v této publikaci složitou cestu Slovenska k jeho samostatné demokratické státnosti ve 20. století, a především zachytit nejpodstatnější tendence společenského vývoje, jímž Slovenská republika prošla po 1. lednu 1993, až do období před historicky prvním předsednictvím v Radě EU.

Otázka, kterou si klade Jon Elster v této pozoruhodné knize, zní, co drží společnosti pohromadě a zabraňuje jim, aby se rozpadly v chaosu a válce. Elster analyzuje dva pojmy sociálního řádu: stálé, předpověditelné vzorce chování a kooperativní chování. Kniha zkoumá rozmanité aspekty kolektivního jednání a vyjednávání z hledisek teorie racionální volby a teorie sociálních norem. Vychází ze základního předpokladu, že sociální normy jsou důležitou motivací iracionálního (neracionálního) jednání. Kniha představuje významný milník v Elsterově práci a má dodnes značný ohlas mezi politology, politickými filosofy, sociology a ekonomy. Poprvé byla vydána roku 1989, ale i po více než dvou desetiletích vychází dále v nových vydáních a dotiscích. přeložil Rudolf Převrátil.

Kniha představuje vývoj veřejného mínění ve vztahu k politickému systému a jeho aktérům, a to jak v dimenzi vnitřní, tak i zahraniční politiky. Její ambicí je pokud možno komplexně a v širokých dobových souvislostech zmapovat procesy, které byly a dosud jsou charakteristické pro občanské vnímání a hodnocení „příběhu“ hluboké společenské transformace po roce 1989. Všechny prezentované interpretace se opírají o výsledky desítek šetření, která byla kontinuálně realizována Centrem pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR. Vychází v edici Společnost.

Kniha Jméno – objev a zmizení věci představuje pokus o fenomenologii přirozeného jazyka jako dobře organizovaného systému a přirozené řeči jako života a dějinného vývoje tohoto systému. Neustávající péče o přirozenou řeč představuje pro lidi jejich nejvýznamnější úkol a rozhodující životní aktivitu právě jako základ a určující obsah jejich duchovního života, života společenství i jednotlivců. Jenom takto získávají schopnost spolupracovat, navzájem se dorozumívat a bezpečně i spolehlivě se ve vlastním životě orientovat. Zároveň soustavná a neustávající práce usilující o řádné užívání řeči také lidi přesvědčuje o jejich povinnosti soustavně a bděle organizovat zdravé a náležité užívání řeči. Takto se také učí čelit všem úskalím a rizikům, demagogii, podbízivosti, tlachání, lehkovážné a neodpovědné řeči, všemu, co ohrožuje řádné a produktivní užívání řeči. Právě to od základu rozvrací způsobilost lidí žít důstojně a smysluplně jako platní příslušníci zdravého společenství a jako jednotlivci schopní žít s radostí a potěšením ze života. Řeč zároveň představuje paměť společenství a náležitá pojmenování věcí zakládají a upevňují způsobilost lidí spolehlivě rozlišovat jednotlivé věci, o něž se zajímají, a také každého účastníka společných dialogů přesvědčují o povinnosti věrohodným způsobem v průběhu diskuse řádně a odpovědně ručit za patřičnou a dobře zajištěnou viditelnost každé věci, o níž se řeč vede.

Kniha Jméno – objev a zmizení věci představuje pokus o fenomenologii přirozeného jazyka jako dobře organizovaného systému a přirozené řeči jako života a dějinného vývoje tohoto systému. Neustávající péče o přirozenou řeč představuje pro lidi jejich nejvýznamnější úkol a rozhodující životní aktivitu právě jako základ a určující obsah jejich duchovního života, života společenství i jednotlivců. Jenom takto získávají schopnost spolupracovat, navzájem se dorozumívat a bezpečně i spolehlivě se ve vlastním životě orientovat. Zároveň soustavná a neustávající práce usilující o řádné užívání řeči také lidi přesvědčuje o jejich povinnosti soustavně a bděle organizovat zdravé a náležité užívání řeči. Takto se také učí čelit všem úskalím a rizikům, demagogii, podbízivosti, tlachání, lehkovážné a neodpovědné řeči, všemu, co ohrožuje řádné a produktivní užívání řeči. Právě to od základu rozvrací způsobilost lidí žít důstojně a smysluplně jako platní příslušníci zdravého společenství a jako jednotlivci schopní žít s radostí a potěšením ze života. Řeč zároveň představuje paměť společenství a náležitá pojmenování věcí zakládají a upevňují způsobilost lidí spolehlivě rozlišovat jednotlivé věci, o něž se zajímají, a také každého účastníka společných dialogů přesvědčují o povinnosti věrohodným způsobem v průběhu diskuse řádně a odpovědně ručit za patřičnou a dobře zajištěnou viditelnost každé věci, o níž se řeč vede.

Kniha významného britského sociologa a ideového otce tzv. třetí cesty - mezi klasickou levicí a neoliberalismem, Anthonyho Giddense je již řadu let nejuznávanější učebnici ve svém oboru. Jedná se o elementární učební text, ve kterém autor definuje klíčová témata a termíny oboru sociologie, jež zpracovává s vysokou odbornou erudicí, přitom však a nanejvýš čtivě a srozumitelně.

Cílem trojčlenného uspořádání společnosti je lidsky důstojný život každého jednotlivce. Nemůže jej zajistit ani kapitalismus, který snižuje lidskou práci na úroveň zboží a není schopen překonat sociální nespravedlnost, ani socialismus, jenž ujařmuje občany ustrnulou byrokracií, ochromuje přirozený hospodářský rozvoj a proměňuje svobodný duchovní život ve státně kontrolovanou ideologii. Steinerovo řešení však nelze ztotožňovat s tzv. 'třetí cestou', jež by byla jakýmsi umělým kompromisem mezi kapitalismem a socialismem. Jde o řešení zcela originální, které vychází ze symptomů skutečnosti, z poznání člověka jako bytosti já i jako svobodného člena lidského společenství. Idea trojčlennosti není proto ani utopií, jako byly některé minulé pokusy, ani pouhou teorií, jež by přinášela umělé řešení sociální otázky zvnějšku a samozřejmě ani přízemním pragmatismem, který by vycházel jen z úzkých praktických hledisek, bez hlubšího poznání vnitřních souvislostí. Jejím východiskem je život, jeho zjevné i skryté zákony.

Autor se snaží o analýzu vývoje kulturních jevů, jež jsou typické pro amerikanismus.

Kulturní a sociální změny v lokální společnosti 1992 až 2008 - Studie představuje výsledky dlouhodobého výzkumu Katedry teorie kultury (kulturologie) Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze v letech 1992 až 2008. Výzkum byl prováděn ve městech Český Krumlov, Blatná a Velké Meziříčí a zaměřil se na otázky lokální kultury, kulturní změny a sociokulturního potenciálu menších měst a možností jeho využití. Cílem studie je upozornit na význam často opomíjené role kultury v rozvoji měst. Zahrnuje přehled nejdůležitějších zjištění z výzkumu, včetně vývojových tendencí po roce 1989 a shodných rysů i rozdílů mezi městy. Může sloužit akademickým či výzkumným pracovníkům pro srovnání s výsledky jejich vlastního zkoumání stejně jako inspirace pro další výzkumné počínání. Zároveň ale poskytuje informace dobře využitelné jako vodítko při hledání řešení řady praktických problémů v životě malých měst, a to nejen těch, v nichž tento výzkum.

Jak vymírání obyvatel a invaze přistěhovalců ohrožuje naši zemi a civilizaci - Buchanan v knize popisuje zánik Západu. Příčinu vidí ve ztrátě jeho hodnot, především potom ve ztrátě židovské a křesťanské víry. Vinu za to dává idejím čtyř myslitelů, „Čtyřem, kteří stvořili revoluci“, marxistickým teoretikům G. Lukácsovi, Gramscimu, Adornovi a Marcusovi. Ti jsou podle něj zdrojem kulturní revoluce a pokračování studené války, kulturní války. Jejím důsledkem potom jsou pokles porodnosti (vymírání obyvatel Západu), masové přistěhovalectví ze zemí třetího světa, interrupce, antikoncepce a vytváření světové vlády. Statistická čísla uváděná v knize v případě České republiky, jejíž obyvatelstvo je v podstatě produktem této revoluce, patří k nejhorším v západním světě. Nesmírně poutavá kniha, kterou však čtenář může strávit pouze tehdy, zbaví-li se všech svých předsudků k náboženství a víře.

Buchanan v knize popisuje zánik Západu. Příčinu vidí ve ztrátě jeho hodnot, především potom ve ztrátě židovské a křesťanské víry. Vinu za to dává idejím čtyř myslitelů, „Čtyřem, kteří stvořili revoluci“, marxistickým teoretikům G. Lukácsovi, Gramscimu, Adornovi a Marcusovi. T i jsou podle něj zdrojem kulturní revoluce a pokračování studené války, kulturní války. Jejím důsledkem potom jsou pokles porodnosti (vymírání obyvatel Západu), masové přistěhovalectví ze zemí třetího světa, interrupce, antikoncepce a vytváření světové vlády. Statistická čísla uváděná v knize v případě České republiky, jejíž obyvatelstvo je v podstatě produktem této revoluce, patří k nejhorším v západním světě. Nesmírně poutavá kniha, kterou však čtenář může strávit pouze tehdy, zbaví-li se všech svých předsudků k náboženství a víře.

Seznámení se základními tématy a pojmy vybraných společenských věd slouží k rychlé orientaci a získání přehledu o daných oborech.

Buchanan v knize popisuje zánik Západu. Příčinu vidí ve ztrátě jeho hodnot, především potom ve ztrátě židovské a křesťanské víry. Vinu za to dává idejím čtyř myslitelů, „Čtyřem, kteří stvořili revoluci“, marxistickým teoretikům G. Lukácsovi, Gramscimu, Adornovi a Marcusovi. Ti jsou podle něj zdrojem kulturní revoluce a pokračování studené války, kulturní války. Jejím důsledkem potom jsou pokles porodnosti (vymírání obyvatel Západu), masové přistěhovalectví ze zemí třetího světa, interrupce, antikoncepce a vytváření světové vlády. Statistická čísla uváděná v knize v případě České republiky, jejíž obyvatelstvo je v podstatě produktem této revoluce, patří k nejhorším v západním světě. Nesmírně poutavá kniha, kterou však český čtenář může strávit pouze tehdy, zbaví-li se všech svých předsudků k náboženství a víře.

Publikace přináší pohled etnologa-antropologa na problematiku tzv. regionalismu v prostředí pestré multikulturně etnické mozaiky USA.

Učební text pro střední školy

Jaký je typický konzument? Jak se vyvíjí a jak ho nejlépe manipulovat? Čeho dosáhla ochrana spotřebitele? Ačkoli kniha Nepomuka Gasteigera popisuje vývoj konzumenta ve Spolkové republice, zcela jistě může být velmi podnětná i pro čtenáře českého. Zvláště v souvislosti s častými aférami v oblasti spotřebního zboží a hlavně potravin může být kniha se svými postřehy velkou inspirací. Lehkým, leckdy vtipným jazykem zasazuje konzumenta, hlavní postavu konzumní společnosti, do celospolečenských souvislostí. Přeložil Milan Váňa.