Novela Obyčejný život uzávírá Čapkovu volnou noetickou trilogii, která se zabývá otázkami poznání. Hlavní hrdina, starý železničář v důchodu, sepisuje paměti svého „obyčejného“ života, aby zjistil, že vůbec tak obyčejný nebyl. Uvědomuje si, že člověk je skládačkou několika různých Já, která se perou o pozornost a v různých životních etapách vyplouvají na povrch.

Karel Čapek (1890-1938) patří mezi těch několik literárních velikánů, jejichž díla nic neztratila ze své čtivosti ani tři čtvrtě století po té, co byla napsána. Ze všech jeho románů, próz i skvělých fejetonů patří Povídky z první a druhé kapsy k tomu nejlepšímu. ...

Hrdinou této prózy je železniční úředník, který se na sklonku svého života pokusí popsat běh svého obyčejného života. Když jej vypoví, začne však sám se svým pohledem vést stále vášnivější spor o to, kdo vlastně byl, jaký život skutečně žil. Postupně nachází v sobě jakoby přehlížené motivy svých činů, jakési skryté osoby které vybočují z rámce obyčejného života. Každý život, i ten zdánlivě nejobyčejnější, dokazuje Čapek, je ve skutečnosti bohatý a složitý, všichni žijeme jen jednu ze svých možností.

Karel Čapek (1890-1938) patří mezi těch několik literárních velikánů, jejichž díla nic neztratila ze své čtivosti ani tři čtvrtě století po té, co byla napsána. Ze všech jeho románů, próz i skvělých fejetonů patří Povídky z první a druhé kapsy k tomu nejlepšímu. ...

Příběhy filozoficky traktované, v nichž autor dává biblické, historické či klasické literární látce soudobé vyznění.

Divadelní hra Matka je dílo Karla Čapka, která má hlavní význam a to nesmyslnost válek a nenávist lidí. Matka postupně ztratila svého muže Richarda i tři ze čtyř synů. V díle je konfrontována povinnost a patrotismus s mateřskou láskou. 14. svazek edice D

Komedie o třech dějstvích. Sv. 15

Komedie o třech dějstvích uvedená poprvé v roce 1922 na scéně Vinohradského divadla, kde byl Karel Čapek dramaturgem. Podnětem k jejímu vzniku byla teorie profesora Mečnikova, že stárnutí je autointoxikace organismu. Dlouhověkost líčí, slovy autora, jako „stav velmi málo ideální a dokonce velmi málo žádaný". Svazek 16

Výbor ukázek z novodobé francouzské poezie, jejž K. Čapek sestavil a přeložil uprostřed první světové války a rozšířil v polovině let třicátých.

Cestopisná kniha z Čapkových cest po Holandsku plná zajímavých postřehů a fejetonů, doplněná jednoduchými a výstižnými kresbami tamní krajiny a lidí.

Soubor živých cestopisných črt a fejetonů o španělské zemi, jejím lidu, kultuře a přírodě.

Cestopisné fejetony z dvouměsíční cesty autora za slunnou oblohou a klasickou výtvarnou kulturou jsou nabity kulturně historickými podněty, narážkami, suverénní hrou s ironií a jazykovým humorem. Čapek zde nenuceně přechází od věcí trvalých k okamžitým dojmům, střídá detaily a žánrové obrázky, konfrontuje nejslavnější památky s momentkami z ulice. Mistrně kombinuje názory poučeného cestovatele s výkladem jakoby naivním. Výsledkem je jeden z nejosobitějších pohledů na Itálii.

Výtah z Čapkovy novinářské tvorby.

Výbor obsahuje několik Čapkových povídek, román Povětroň, významné novinové články, drama Matka a další. Uspořádal a průvodním textem opatřil Miloš Pohorský.

Třináctý svazek Čapkových spisů přináší dvě díla, která se od jeho ostatní románové, publicistické, dramatické i překladové tvorby liší v jednom zásadním rysu: hledáčkem vlastní spisovatelské zkušenosti tu Čapek pozoruje vztahy slovesné tvorby a skutečnosti, jak při vzniku díla, tak při jeho vnímání.

Jedná se o drobnou prózu z hornického prostředí. Nejedná se o významnou knihu v tvorbě Karla Čapka, přesto může někoho zaujmout. Hlavním hrdinou je Stanislav Půlpán, začínající horník. Objevují se zde základní otázky lidské morálky.

Výtah z Čapkovy novinářské tvorby.

Výbor z Čapkových sloupků a fejetonů z let 1917-1938, v nichž se autor s osobitým humorem, s bystrým zájmem a s hřejivou lidskostí zamýšlí nad rozmanitými společenskými problémy. Do první části výboru jsou pojaty sloupky tradičního fejetonistického rázu, odrážející denní starost novináře, zájem o drobné všední věci i prosté lidské radosti. V dalších dvou částech jsou zařazeny sloupky se sociální tématikou, v nichž se Čapek nekompromisně vyslovuje proti všemu nelidskému, proti korupci a bezcitné spekulaci s lidskými životy, proti politickým zbohatlíkům, proti šarlatánům a tuposti.

kniha v angličtině

Slavná antiutopická divadelní hra Karla Čapka z roku 1920, ve které poprvé zaznělo slovo robot, náleží do žánru sci-fi. Ústředním tématem je zkáza lidstva skrze příliš vyspělou techniku, která se vymkla kontrole. Aby se lidé zbavili nutnosti pracovat, stvoří si umělé sluhy–roboty, kteří se však vzbouří a lidstvo vyhladí. Nakonec ale dvojice těchto umělých stvoření, původně neschopná citů, mezi sebou objeví lásku a s požehnáním starého vynálezce se stanou novým Adamem a Evou. 12 svazek edice D.

Chronologicky uspořádaný a v podstatě vyčerpávající přehled článků, glos, sloupků, úvah a studií, v nichž se Karel Čapek na stránkách novin vyjadřoval o jevech každodenního života, o společenském dění, mezilidských vztazích, národním životě, politických otázkách a dalších obecných i zcela zvláštních a jedinečných problémech své doby. I. díl

Vynálezce Prokop objeví způsob, jak nechat jakoukoliv látku rozpadnout na atomy. Při tom se výbuchem uvolní obrovské množství energie. Vyrobí látku zvanou "krakatit"; nejstrašnější výbušninu na světě, kterou je možné přivést k výbuchu na dálku elektromagnetickými vlnami.

Obsahuje cestopisy Obrázky z Holandska a Cesta na sever.

Italské listy - Anglické listy - Výlet do Španěl

Hovory s TGM jsou původně třídílný spis, který v letech 1925 - 1935 pořídil na základě rozhovorů s prvním československým prezidentem Tomášem Garriguem Masarykem spisovatel Karel Čapek . Čapek začal s Masarykem „hovořit“ v roce 1926 a Hovory shrnují celkem 9 let „hovorů a mlčení“ přímo s TGM. Jde o mimořádně ceněné dílo, neboť vypovídá o prezidentově životě a jeho celkových politických, náboženských a filosofických názorech. Karel Čapek tak vytvořil naprosto komplexní obraz prezidentovy osobnosti. Masaryk knihu autorizoval, po první rukopisné verzi k ní dopsal mnoho svých vlastních poznámek a vysvětlení. Až poté byla vydána.

Komedie o třech dějstvích. Sv. 15

Divadelní hra Matka je dílo Karla Čapka, která má hlavní význam a to nesmyslnost válek a nenávist lidí. Matka postupně ztratila svého muže Richarda i tři ze čtyř synů. V díle je konfrontována povinnost a patrotismus s mateřskou láskou. 14. svazek edice D

Své apokryfy psal Karel Čapek postupně od počátku 20. let až do doby krátce před svou smrtí. Do krátkých textů volně inspirovaných některými z nejznámějších příběhů dějin, Starého i Nového zákona i světové literatury shrnul svou životní filosofii, jejímž středobodem je malý, nehrdinský člověk, který se stává stále znovu obětí velikášství, touhy po moci i absolutního přesvědčení o vlastní pravdě.

Druhý díl souboru obsahuje Čapkovu publicistickou tvorbu o literatuře, umění a kultuře z let 1919-1925.

Ve svých cestopisech pozoruje Karel Čapek navštívené cizí země se zaujetím a úžasem téměř dětským, sleduje jejich podstatu a zvláštnosti, vybírá to nejcharakterističtější a s neuvěřitelnou lehkostí přenáší svůj dojem na čtenáře. Texty i ilustrace balancují na hranici vážnosti a nezvladatelného veselí a zachycují zemi výstižněji než zdlouhavé průvodce.

Ve svých cestopisech pozoruje Karel Čapek navštívené cizí země se zaujetím a úžasem téměř dětským, sleduje jejich podstatu a zvláštnosti, vybírá to nejcharakterističtější a s neuvěřitelnou lehkostí přenáší svůj dojem na čtenáře. Texty i ilustrace balancují na hranici vážnosti a nezvladatelného veselí a zachycují zemi výstižněji než zdlouhavé průvodce.

Dvě satirické povídky o novinách, novinářích a novinařině

Vynálezce Prokop objeví způsob, jak nechat jakoukoliv látku rozpadnout na atomy. Při tom se výbuchem uvolní obrovské množství energie. Vyrobí látku zvanou „krakatit“ – nejstrašnější výbušninu na světě, kterou je možné přivést k výbuchu na dálku elektromagnetickými vlnami. Prokop si uvědomí dosah svého objevu – vlastník krakatitu by se mohl stát vládcem světa. Uvědomí si to i jiní a pokoušejí se Prokopa o vynález připravit. Část vzorce získá bývalý Prokopův spolupracovník Tomeš a snaží se výbušninu vyrobit také. Prokop svodům odolá, vzorec neprozradí a ke konci je svědkem tragického výbuchu laboratoře, v níž se Tomeš pokoušel výbušninu připravit. Prokop, blouznící v horečkách, se na závěr setkává s pohádkovým stařečkem-bohem a přijímá od něj smiřující poselství o dobru a nutnosti dělat pouze věci prospěšné lidem.

Jedna z nejoblíbenějších českých dětských knížek. Karel Čapek, který ji pro děti „napsal a zakusil“, si pořídil do domu na Vinohradech nejprve airdala, pak drsnosrstého teriéra Iris, mámu Dášeňky. Tahle krásná knížka kromě Života štěněte obsahuje i kapitoly Jak se fotografuje štěně a Pohádky pro Dášeňku, O psích zvycích nebo třeba O lidech.

čili Na okraj literatury 1919-1931, studie a causerie o okrajové literatuře - kalendář, detektivka, krvák...

Továrna na Absolutno Utopický román líčí události kolem vynálezu motoru, který dokonalým spalováním hmoty uvolňuje nejen elektrony, ale i tajemné všeovládající síly. Čapkův román Krakatit vychází z obdobného vynálezu, jaký autor popsal v Továrně na absolutno. Vynálezce Prokop objeví způsob, jak nechat jakoukoliv látku rozpadnout na atomy. Při tom se výbuchem uvolní obrovské množství energie. Vyrobí látku zvanou „krakatit“ – nejstrašnější výbušninu na světě, kterou je možné přivést k výbuchu na dálku elektromagnetickými vlnami. Prokop si uvědomí dosah svého objevu – vlastník krakatitu by se mohl stát vládcem světa. Uvědomí si to i jiní a pokoušejí se Prokopa o vynález připravit. Část vzorce získá bývalý Prokopův spolupracovník Tomeš a snaží se výbušninu vyrobit také. Prokop svodům odolá, vzorec neprozradí a ke konci je svědkem tragického výbuchu laboratoře, v níž se Tomeš pokoušel výbušninu připravit. Prokop, blouznící v horečkách, se na závěr setkává s pohádkovým stařečkem-bohem a přijímá od něj smiřující poselství o dobru a nutnosti dělat pouze věci prospěšné lidem.

Dva soubory povídek a próz. Námětem prvého (Boží muka: Šlépěj, Lída, Hora, Milostná píseň - Lída II, Elegie - Šlépěj II; Utkvění času, Historie beze slov, Ztracená cesta, Nápis, Pokušení, Odrazy, Čekárna, Pomoc!) vznikajícího v období prvé světové války je podle autora "jednak válka a čekání zázraku, že pro nás dopadne dobře, jednak - na základě chybné diagnózy - domnělá smrtelná nemoc a tedy jaksi účtování se životem" Druhý soubor (Trapné povídky:Otcové,Tři, Helena, Na zámku, Peníze, Surovec, Košile, Uražený, Tribunál) napsaný v letech 1918-1920 je rovněž podle autora pokračováním prvého a jde v něm o "hledání snášenlivosti" a o "důraz, jak těžko je člověka soudit".

Čapkovy žurnalistické formy ovšem nemají jen přirozenou a funkční zábavnost. Mnohé ze sloupků o věcech všedních a hmotných mají až jakýsi filosofický, zobecňující rozměr, hlubší významovou dimenzi, která nejednou jde až k platnosti symbolické. S kresbami Josefa a Karla Čapka.

Zachycuje jeho kritickou činnost v historicky závažném období let 1926–1938, kdy se Čapek významě zapojuje do společenského a veřejného života. Spisy Karla Čapka XIX.

Soubor fejetonů, causerií a drobných novinářských prací, věnovaný kritickému pozorování věcí kolem nás i lyrickému zasnění nad nimi, zároveň však i lidem a jejich poměru k věcem. Jádrem knihy, sestavené podle autorových poznámek k chystanému souboru spisů, je devět fejetonů z rané autorovy sbírky O nejbližších věcech a novinářské a časopisecké sloupky, jež Čapek shromažďoval v obálce s názvem Věci. Kniha je tematicky členěná do tří oddílů: O věcech, O vynálezech, O zálibách a malých vášních.

Komedie o třech dějstvích uvedená poprvé v roce 1922 na scéně Vinohradského divadla, kde byl Karel Čapek dramaturgem. Podnětem k jejímu vzniku byla teorie profesora Mečnikova, že stárnutí je autointoxikace organismu. Dlouhověkost líčí, slovy autora, jako „stav velmi málo ideální a dokonce velmi málo žádaný". Svazek 16

Alegorická divadelní hra Ze života hmyzu patří již téměř sto let ke klasikám českých divadelních jevišť. Toto nadčasové komediální drama bratří Čapků ve třech dějstvích popisuje lidské vlastnosti (převážně záporné), demonstrované na postavách z hmyzí třídy. Všechny obrazy hry spojuje jistý Tulák, lidský protagonista, který se na začátku rozčiluje, že lidi uráží oslovení „člověče“, přestože ničím jiným nejsou. Následně se rozhodne, že se k nim tedy bude stavět jako ke hmyzu, což nastavuje optiku celého zbytku představení.

Dva soubory povídek a próz. Námětem prvého (Boží muka: Šlépěj, Lída, Hora, Milostná píseň - Lída II, Elegie - Šlépěj II; Utkvění času, Historie beze slov, Ztracená cesta, Nápis, Pokušení, Odrazy, Čekárna, Pomoc!) vznikajícího v období prvé světové války je podle autora "jednak válka a čekání zázraku, že pro nás dopadne dobře, jednak - na základě chybné diagnózy - domnělá smrtelná nemoc a tedy jaksi účtování se životem" Druhý soubor (Trapné povídky:Otcové,Tři, Helena, Na zámku, Peníze, Surovec, Košile, Uražený, Tribunál) napsaný v letech 1918-1920 je rovněž podle autora pokračováním prvého a jde v něm o "hledání snášenlivosti" a o "důraz, jak těžko je člověka soudit"

Velká pohádka doktorská: O princezně solimánské - Případ s hejkalem - Případ s havlovickým vodníkem - Případ s rusálkami - Pohádka pošťácká - Pohádka psí

Velké policejní pohádka - Pohádka tulácká - Pohádka ptačí - Pohádka vodnická

Hra o třech dějstvích.

Sborníček článků, poznámek a úryvků, v nichž Čapek psal o svém vztahu k literatuře a divadlu, o své tvůrčí práci a záměrech, které sledoval v jednotlivých svých dílech.

Úsměvně milé vyprávění autora coby zkušeného zahrádkáře, nabízí čtenářům kromě radosti a pobavení i množství zahradnických rad a návodů. Z vlastní zkušenosti nás autor varuje před úskalími, která zahradnické práce po celý rok přinášejí. Kniha Zahradníkův rok nás učí i pokoře k přírodě a zahradničení obzvlášť.

Čapkovo protiválečné drama o třech dějstvích (myšlenku napsat tuto hru vnukla Čapkovi jeho manželka, herečka Olga Scheinpflugová) patří dodnes k vrcholům české dramatické tvorby. Čapek zde dokazuje na jednání hlavní hrdinky sílu člověka, jejímž údělem je dávat život a udržovat jej, která však je svým svědomím nucena poslat i posledního z pěti synů hájit napadenou vlast, že neúčastí nelze zachraňovat ohrožené lidstvo.

Do staletého právního sporu o milionový majetek zasáhne zčistajasna a zdánlivě bezdůvodně operní diva Emilia Marty. Zná překvapivé podrobnosti případu, díky ní jsou objeveny zásadní důkazy a zdá se, že spor bude rozhodnut. Jenže Emilia Marty ví příliš mnoho a hraje svoji hru...

Komedie o třech dějstvích.

Komedie o třech dějstvích uvedená poprvé v roce 1922 na scéně Vinohradského divadla, kde byl Karel Čapek dramaturgem. Podnětem k jejímu vzniku byla teorie profesora Mečnikova, že stárnutí je autointoxikace organismu. Dlouhověkost líčí, slovy autora, jako „stav velmi málo ideální a dokonce velmi málo žádaný". Svazek 16

Románová trilogie z let 1934-35 je trojím pokusem spisovatele a filosofa o hlubší a pravdivější pochopení člověka v jeho citech a činech. Trilogie nemá ani jednu společnou postavu. Jednotlivé části spojuje jen umělecká metoda či spisovatelův záměr.

Soubor fejetonů, sloupků a jiných typicky čapkovských prací, které pojednávají o rozličných "Věcech kolem nás"; jsou rozdělený do tří samostatných oddílů ( O věcech, O vynálezech, O zálibách a malých vášních).

Tři svazky O umění a kultuře podávají dosud nejúplnější obraz Čapkovy celoživotní novinářské a časopisecké tvorby daného zaměření. První svazek shrnuje referáty z výstav, recenze, polemiky o literatuře, o výtvarném i dramatickém umění, dále větší filosofické stati a uměnovědné eseje, ale také krátké sloupky a vtipné glosy, vše z let 1907-1918. Jednotlivé články dávají možnost být téměř přímo u zrodu Čapkových uměleckých a společenských názorů, v celku knihy se pak slévají v mohutnější proud předsatv o moderním životě a tvorbě.

Kdo zabil slavného herce? Proč zloděj píše básně? Vede mírumilovné sbírání kaktusů ke zločinu? Co s člověkem udělá dvanáct let žaláře? Může Bůh vůbec soudit hříšníky? Odpověď na tyto a mnoho dalších záhadných otázek můžeme najít v Čapkových povídkách, které jsou někdy označovány za nejzdařilejší část jeho rozsáhlého a žánrově pestrého díla. Autor na každé stránce dokazuje, že je výborným vypravěčem, který umí mistrně smíchat detektivní zápletku, humor a jistou dávku mystiky. Navíc s čtenářem řeší mnoho zajímavých a stále důležitých etických problémů.

Jedna z nejoblíbenějších českých dětských knížek. Karel Čapek, který ji pro děti „napsal a zakusil“, si pořídil do domu na Vinohradech nejprve airdala, pak drsnosrstého teriéra Iris, mámu Dášeňky.

Francouzská poezie nové doby. Charles Baudelaire, Sully Prudhomme, Paul Verlaine, Charles Cros, Jean Arthur Rimbaud, Tristan Corbiére, Stéphane Mallarmé, Georges Rodenbach, Jules Laforgue, Émile Verhaeren, Jean Moréas, René Ghil, Gustave Kahn, Ephraim Mikhaël, Saint-Pol-Roux, Henri de Régnier, Albert Mockel, Francis Viélé-Griffin a mnoho dalších. Většina těchto překladů vznikla kolem roku 1916. Překlad Karel Čapek.

Říká se: „Kočka drží vždycky s domem, ale pes s pánem.“ Platnost tohoto starého přísloví si Karel Čapek (1890-1938) mnohokrát ověřil v praxi. Psi a kočky byli nedílnou součástí domova tohoto velkého českého spisovatele. Humorná vyprávění o životě se čtyřnohými přáteli vznikala nejdříve ve formě fejetonů, sloupků a črt.

Na podzim r. 1936 se začal K. Čapek obírat myšlenkou napsat knihu, jíž se chtěl vyznat ze své lásky k rodné zemi, oslavit její krásy a vzdát hold jejímu lidu. Vývoj politických událostí i předčasná smrt už mu nedovolily, aby svůj úmysl uskutečnil. Zbylo jen několik desítek fejetonů, sloupků, črt či reportážních záznamů, uveřejněných ve více než dvacetiletém rozmezí po novinách a časopisech. Jsou tedy "Obrázky z domova", sestavené z této pozůstalosti, nutně jen torsem, ideově i umělecky, neboť Karel Čapek z let 1936-38 by byl jistě mnoho měnil, vylučoval, upravoval i doplňoval.

Italské listy jsou cestopisy, nesoucí pečeť Čapkova výrazného stylu přitažlivým způsobem přibližují charakter, kulturu i všední život těchto zemí. Karel Čapek navštívil a čtenářům přiblížil hlavní kulturní a historická centra Itálie - Benátky, Florencii, Neapol, Palermo, Řím, Pisu, Janov, Miláno, Bolzano.

Kniha obsahuje průřez Čapkovou, zejména povídkovou, tvorbou: najdete zde ukázky z různých sbírek, z cestopisů, z knihy "Jak se co dělá" atd.

Chronologicky uspořádaný výbor z autorovy novinářské žně z let 1925-1938. Je to oslnivý kaleidoskop myšlenek, nápadů a postřehů, jež jsou stejně vtipné, bezprostředně působivé, útočné a výchovné ať se obírají člověkem, zvířetem, přírodou, věcmi, dějinami, literaturou, anebo reagují na politické dění a mobilizují lidi i svět proti válce.

Italské listy - Anglické listy - Výlet do Španěl - Obrázky z Holandska

Čapkovo dílo vítězí nad časem a stejně i Krakatit, vědeckofantastický utopický román vycházející z děsivé vize o vynálezu nesmírně účinné trhaviny, jenž vzbudí nevítaný zájem vojáků, politiků i teroristů. V románu najdeme poutavý milostný, erotický a psychologický příběh s dobrodružnými, detektivními, hororovými i komediálními rysy, jenž zdůrazňuje dobrodružství svobodného a intenzivního života. V hlavním hrdinovi objevíme romantickou duši, erotického básníka, talentovaného chemika a taky psychicky labilního člověka, jehož motivace vede kamsi do neznáma, do neproniknutelného zásvětí – geniální inženýr Prokop po celou dobu hledá dívku, jejíž krása ho zasáhla v úvodu románu: Čím víc mi uniká, tím je to silnější; prostě… je to… osud či co.

Hovory s TGM jsou původně třídílný spis, který v letech 1925 - 1935 pořídil na základě rozhovorů s prvním československým prezidentem Tomášem Garriguem Masarykem spisovatel Karel Čapek . Čapek začal s Masarykem „hovořit“ v roce 1926 a Hovory shrnují celkem 9 let „hovorů a mlčení“ přímo s TGM. Jde o mimořádně ceněné dílo, neboť vypovídá o prezidentově životě a jeho celkových politických, náboženských a filosofických názorech. Karel Čapek tak vytvořil naprosto komplexní obraz prezidentovy osobnosti. Masaryk knihu autorizoval, po první rukopisné verzi k ní dopsal mnoho svých vlastních poznámek a vysvětlení. Až poté byla vydána.

Komedie o třech dějstvích.

Soubor pohádek Karla Čapka z roku 1932. S milým, vstřícným humorem autor pomocí pohádkových příběhů objasňuje spoustu jevů běžného života a popisuje, co se děje ve chvílích a na místech, kam se člověk málokdy dostane. Dozvíte se spoustu faktů z psí a kočičí říše nebo z mnoha lidských profesí. Kniha obsahuje tyto pohádky: Velká kočičí pohádka, Psí pohádka, Pohádka ptačí, První loupežnická, Pohádka vodnická, Druhá loupežnická pohádka, Tulácká pohádka, Velká policejní pohádka, Pošťácká pohádka a Velká pohádka doktorská.

Na podzim r. 1936 se začal K. Čapek obírat myšlenkou napsat knihu, jíž se chtěl vyznat ze své lásky k rodné zemi, oslavit její krásy a vzdát hold jejímu lidu. Vývoj politických událostí i předčasná smrt už mu nedovolily, aby svůj úmysl uskutečnil. Zbylo jen několik desítek fejetonů, sloupků, črt či reportážních záznamů, uveřejněných ve více než dvacetiletém rozmezí po novinách a časopisech. Jsou tedy "Obrázky z domova", sestavené z této pozůstalosti, nutně jen torsem, ideově i umělecky, neboť Karel Čapek z let 1936-38 by byl jistě mnoho měnil, vylučoval, upravoval i doplňoval. Ale i tak zůstávají svědectvím Čapka-bystrého pozorovatele, přítele prostých lidí, básníka české krajiny ivirtuosního znalce českého jazyka.

Čapkův román Krakatit vychází z obdobného vynálezu, jaký autor popsal v Továrně na absolutno. Vynálezce Prokop objeví způsob, jak nechat jakoukoliv látku rozpadnout na atomy. Při tom se výbuchem uvolní obrovské množství energie. Vyrobí látku zvanou „krakatit“ – nejstrašnější výbušninu na světě, kterou je možné přivést k výbuchu na dálku elektromagnetickými vlnami. Prokop si uvědomí dosah svého objevu – vlastník krakatitu by se mohl stát vládcem světa. Uvědomí si to i jiní a pokoušejí se Prokopa o vynález připravit. Část vzorce získá bývalý Prokopův spolupracovník Tomeš a snaží se výbušninu vyrobit také. Prokop svodům odolá, vzorec neprozradí a ke konci je svědkem tragického výbuchu laboratoře, v níž se Tomeš pokoušel výbušninu připravit. Prokop, blouznící v horečkách, se na závěr setkává s pohádkovým stařečkem-bohem a přijímá od něj smiřující poselství o dobru a nutnosti dělat pouze věci prospěšné lidem.

Soubor fejetonů, causerií a drobných novinářských prací, věnovaný kritickému pozorování věcí kolem nás i lyrickému zasnění nad nimi, zároveň však i lidem a jejich poměru k věcem.

Čapkův román Krakatit vychází z obdobného vynálezu, jaký autor popsal v Továrně na absolutno. Vynálezce Prokop objeví způsob, jak nechat jakoukoliv látku rozpadnout na atomy. Při tom se výbuchem uvolní obrovské množství energie. Vyrobí látku zvanou „krakatit“ – nejstrašnější výbušninu na světě, kterou je možné přivést k výbuchu na dálku elektromagnetickými vlnami. Prokop si uvědomí dosah svého objevu – vlastník krakatitu by se mohl stát vládcem světa. Uvědomí si to i jiní a pokoušejí se Prokopa o vynález připravit. Část vzorce získá bývalý Prokopův spolupracovník Tomeš a snaží se výbušninu vyrobit také. Prokop svodům odolá, vzorec neprozradí a ke konci je svědkem tragického výbuchu laboratoře, v níž se Tomeš pokoušel výbušninu připravit. Prokop, blouznící v horečkách, se na závěr setkává s pohádkovým stařečkem-bohem a přijímá od něj smiřující poselství o dobru a nutnosti dělat pouze věci prospěšné lidem.

Román o lidské statečnosti vypráví příběh hrstky lidí, kteří v extrémních podmínkách musejí zmobilizovat veškerou svou odvahu, kamarádství a solidaritu. Děj se odehrává v průběhu dvou až tří dnů a je omezen na zážitky příslušníků první záchranné čety na místě důlního neštěstí. Autor se záměrně nesoustředil na detailní kresbu hornického prostředí, ani na sociální problémy, jeho pozornost se soustředila především na vykreslení vzájemných vztahů uvnitř této různorodé lidské skupiny.

Tři svazky O umění a kultuře podávají dosud nejúplnější obraz Čapkovy celoživotní novinářské a časopisecké tvorby daného zaměření. První svazek shrnuje referáty z výstav, recenze, polemiky o literatuře, o výtvarném i dramatickém umění, dále větší filosofické stati a uměnovědné eseje, ale také krátké sloupky a vtipné glosy, vše z let 1907-1918. Jednotlivé články dávají možnost být téměř přímo u zrodu Čapkových uměleckých a společenských názorů, v celku knihy se pak slévají v mohutnější proud představ o moderním životě a tvorbě.

Hra o třech dějstvích - Druhá protifašistická hra Karla Čapka z roku 1938 ukazuje drama matky, která již ve válce přišla o manžela a téměř všechny syny. Nejmladšímu synovi proto zakazuje narukovat, aby neztratila i jeho. Svůj názor změní, až když v rádiu zaslechne, že se nepřítel nerozpakuje vraždit malé děti a tehdy sama vloží synovi zbraň do ruky a vyšle ho, aby s nepřítelem bojoval.

Příběhy filozoficky traktované, v nichž autor dává biblické, historické či klasické literární látce soudobé vyznění.

Dva soubory povídek a próz. Námětem prvého (Boží muka: Šlépěj, Lída, Hora, Milostná píseň - Lída II, Elegie - Šlépěj II; Utkvění času, Historie beze slov, Ztracená cesta, Nápis, Pokušení, Odrazy, Čekárna, Pomoc!) vznikajícího v období prvé světové války je podle autora "jednak válka a čekání zázraku, že pro nás dopadne dobře, jednak - na základě chybné diagnózy - domnělá smrtelná nemoc a tedy jaksi účtování se životem" Druhý soubor (Trapné povídky:Otcové,Tři, Helena, Na zámku, Peníze, Surovec, Košile, Uražený, Tribunál) napsaný v letech 1918-1920 je rovněž podle autora pokračováním prvého a jde v něm o "hledání snášenlivosti" a o "důraz, jak těžko je člověka soudit".

Jedna z nejoblíbenějších českých dětských knížek vznikla v třicátých letech dvacátého století. Karel Čapek, který ji pro děti "napsal a zakusil", si pořídil do domu na Vinohradech i psa – nejprve airedala a pak drsnosrstého teriéra Iris, mámu Dášeňky. Tahle krásná knížka kromě Života štěněte obsahuje i další psí příběhy: Jak se fotografuje štěně, Pohádky pro Dášeňku, O psích zvycích nebo třeba O lidech.

Knihu Karla Čapka s originálními ilustracemi jeho bratra Josefa „pro poučení všem zahrádkářům“ jistě není třeba dlouze představovat. Úsměvně milé vyprávění autora coby zkušeného zahrádkáře, nabízí čtenářům kromě radosti a pobavení i množství zahradnických rad a návodů. Z vlastní zkušenosti nás autor varuje před úskalími, která zahradnické práce po celý rok přinášejí. Kniha Zahradníkův rok nás učí i pokoře k přírodě a zahradničení obzvlášť.

Cyklus drobných beletristicko-žurnalistických próz, které Čapek psal od konce dvacátých let až do své smrti v roce 1938 takřka bez výjimky pro Lidové noviny.

Cestopisná kniha z Čapkových cest po Holandsku plná zajímavých postřehů a fejetonů, doplněná jednoduchými a výstižnými kresbami tamní krajiny a lidí.

Divadelní hry

Výběr časopiseckých prací od r. 1917-1938 a článek napsaný v poslední den autorova života. Největší část výboru zabírají fejetony a sloupky, kde je Čapkův výraz nejosobitější. Jde o práce, týkající se nejrůznějších oblastí veřejného, politického i kulturního života. Úvodníky, referáty, reportáže, denní zprávy, povídky, bajky, aforismy, rozhlásky...

Čapkův utopický román, jehož název je utvořen od názvu indonéské sopky Krakatoa, vznikal v době hrozby války a upozorňuje na nebezpečí zneužití vědy pro válečné účely a získání nadvlády nad světem.

Trapné povídky vyšly poprvé v roce 1921. Karel Čapek se v nich svým nezaměnitelným stylem zaměřuje na osudy lidí a jejich charaktery. Po přečtení knihy zjistíte, že od doby napsání těchto povídek se vlastně moc nezměnilo.

Karel Čapek (1890-1938) patří mezi těch několik literárních velikánů, jejichž díla nic neztratila ze své čtivosti ani tři čtvrtě století po té, co byla napsána. Ze všech jeho románů, próz i skvělých fejetonů patří Povídky z první a druhé kapsy k tomu nejlepšímu. Povětšinou detektivní příběhy, jejichž hrdiny jsou policejní komisaři, agenti, strážníci, četníci, ale také sňatkoví podvodníci, zločinci či fanatičtí sběratelé, přinášejí daleko více, než se na první pohled zdá. Čapek v nich uplatnil všechny stránky svého výjimečného talentu. Nejenže je skvělým vypravěčem napínavých příběhů, ale zároveň mistrem paradoxů, autorem, který jednou uplatní svůj smysl pro jemnou ironii (básník ve svých verších podvědomě zachytí číslo auta, které srazilo ženu), jindy přiblíží své pojetí spravedlnosti, kterou nelze vtěsnat do žádných zákonů, jindy napůl vážně napůl s tichým úsměškem předvede novou psychoanalytickou metodu jak usvědčit vraha i rychle rozpoznat novináře. Čapkovy povídky jsou přeloženy do všech myslitelných jazyků, většina z nich bezesporu obstojí ve srovnání s dílem největších mistrů drobných próz ve světové literatuře; přiznávám, že nikdy jsem žádnou knihu nečetl tolikrát a s takovým potěšením jako právě tuto.

Úvahy a glosy k otázkám veřejného života z let 1921 - 1937. Soubor Čapkových statí a novinářských článků. Jejich společným tématem je otázka smyslu lidského poznání, otázky hodnot a pravdy. Edice Čeští mistři pera, svazek 1.

Úsměvně milé vyprávění autora coby zkušeného zahrádkáře, nabízí čtenářům kromě radosti a pobavení i množství zahradnických rad a návodů. Z vlastní zkušenosti nás autor varuje před úskalími, která zahradnické práce po celý rok přinášejí. Kniha Zahradníkův rok nás učí i pokoře k přírodě a zahradničení obzvlášť.

Když r. 1936 odjížděl Karel Čapek do Skandinávie za poznáním života severských národů, snášel se již nad střední Evropou soumrak nacismu. Čapek putoval na sever, aby se "podíval na ty šťastnější a duševně vyspělé", aby si ověřil lidskou důstojnost, prohloubil důvěru v člověka a přinesl si domů svěží dojmy. V cestopise, který vytěžil z cesty, věrně a poutavě vylíčil severskou přírodu i život severských lidí. Jako vzácný pozorovatel dovedl spojit své kulturní vědomosti s obrazy tundry a fjordů, ledovců a jezer, selských usedlostí, stromů a květin, pralesa a zámků, dovedl uhádnout všechny podmínky života lidí ve skandinávských zemích, tak odchylné od našich, i přesně vykreslit povahové rysy seveřanů.

Život a dílo skladatele Foltýna je poslední, nedokončený román Karla Čapka, vydaný až po jeho smrti v roce 1939. Je inspirován epizodou z pamětí Karla Sabiny, v němž je líčen podobně tvořící reálný skladatel Hörner. Román je fiktivním životopisem Bedřicha Foltýna (pseudonymně Beda Folten), skladatelského diletanta a hudebního grafomana, který ale sebe samotného pokládá za geniálního. Je posedlý myšlenkou stvořit velké dílo, i když na to nestačí jeho schopnosti...

Jedná se o drobnou prózu z hornického prostředí. Nejedná se o významnou knihu v tvorbě Karla Čapka, přesto může někoho zaujmout. Hlavním hrdinou je Stanislav Půlpán, začínající horník. Objevují se zde základní otázky lidské morálky.

Obsahuje cestopisy Obrázky z Holandska a Cesta na sever.

V románu První parta Karel Čapek nepopisuje vizi budoucnosti, ani nevaruje před neuváženými činy lidstva. Prostřednictvím hlavního hrdiny velice přesně zachycuje pocity mladého člověka naplněného sny, touhami a nejistotou. Pocity, které velmi dobře zná každý z nás. Jde o příběh z hornického prostředí, který je především oslavou obětavosti a přirozeného lidství.

Čapkovo dílo vítězí nad časem a stejně i Krakatit, vědeckofantastický utopický román vycházející z děsivé vize o vynálezu nesmírně účinné trhaviny, jenž vzbudí nevítaný zájem vojáků, politiků i teroristů. V románu najdeme poutavý milostný, erotický a psychologický příběh s dobrodružnými, detektivními, hororovými i komediálními rysy, jenž zdůrazňuje dobrodružství svobodného a intenzivního života. V hlavním hrdinovi objevíme romantickou duši, erotického básníka, talentovaného chemika a taky psychicky labilního člověka, jehož motivace vede kamsi do neznáma, do neproniknutelného zásvětí – geniální inženýr Prokop po celou dobu hledá dívku, jejíž krása ho zasáhla v úvodu románu: Čím víc mi uniká, tím je to silnější; prostě… je to… osud či co.

Kalendář, zachycuje drobné lidské radosti a strasti během čtyř ročních dob. Zahradníkův rok, je knížka fejetonů a humorných črt o vášni i trampotách městských zahrádkářů, do kterých vložil Čapek vlastní botanické zkušenosti a zážitky.

Sborník detektivních povídek z pera Karla Čapka patří ke skvostům české moderní prózy a právem náleží do zlatého fondu české literatury. Příběhy s kriminální zápletkou autor povýšil na studie člověčenství, které dokáží vždy překvapit a zaujmout. Náměty povídek jsou natolik originální, že byly mnohokrát použity pro filmové zpracování. Klasická díla Karla Čapka jsou ozdobou každé knihovny!

Výbor z Čapkových sloupků a fejetonů z let 1917-1938, v nichž se autor s osobitým humorem, s bystrým zájmem a s hřejivou lidskostí zamýšlí nad rozmanitými společenskými problémy. Do první části výboru jsou pojaty sloupky tradičního fejetonistického rázu, odrážející denní starost novináře, zájem o drobné všední věci i prosté lidské radosti. V dalších dvou částech jsou zařazeny sloupky se sociální tématikou, v nichž se Čapek nekompromisně vyslovuje proti všemu nelidskému, proti korupci a bezcitné spekulaci s lidskými životy, proti politickým zbohatlíkům, proti šarlatánům a tuposti.

Úsměvně milé vyprávění autora coby zkušeného zahrádkáře, nabízí čtenářům kromě radosti a pobavení i množství zahradnických rad a návodů. / Kočka drží vždycky s domem, ale pes s pánem. Platnost tohoto starého přísloví si Karel Čapek mnohokrát ověřil v praxi. / Kalendář zachycuje drobné lidské radosti a strasti během čtyř ročních dob.

Čapkovy Obrázky z domova dýchají upřímnou, pokornou láskou k naší zemi, ke krajině a k lidem, kteří tvořili a tvoří náš domov. Jsou upřímné jako naše touhy, starosti, úmysly a sny, vepsané do kraje jako promodrávající síť řek a potoků, travnaté důlky a bochánky, lesnaté bábovičky i olysalé homole, větrem se vlnící účesy obilných polí i zrcadlící hladiny rybníků. Doma! Tady jsme doma, na těchto místech nám nejvíc záleží a jim nejvíc záleží na nás… Přístav, z nějž vyplouváme, po jehož bezpečí toužíme – a kam se navracíme, do tisíckrát zažitých míst! Zde jsou naši živí, ti lopotící se i lenošní, a s nimi také mrtví, minulí jakož i budoucí, sestry a bratři odchovaní mateřským mlékem vydobytým z této země, kteří si navzájem rozumějí nejlépe. Domov jako maják, z nějž dohlédneme i do největších dálek, aniž by se nám zatočila hlava.

Čapkovy Obrázky z domova dýchají upřímnou, pokornou láskou k naší zemi, ke krajině a k lidem, kteří tvořili a tvoří náš domov. Jsou upřímné jako naše touhy, starosti, úmysly a sny, vepsané do kraje jako promodrávající síť řek a potoků, travnaté důlky a bochánky, lesnaté bábovičky i olysalé homole, větrem se vlnící účesy obilných polí i zrcadlící hladiny rybníků. Doma! Tady jsme doma, na těchto místech nám nejvíc záleží a jim nejvíc záleží na nás… Přístav, z nějž vyplouváme, po jehož bezpečí toužíme – a kam se navracíme, do tisíckrát zažitých míst! Zde jsou naši živí, ti lopotící se i lenošní, a s nimi také mrtví, minulí jakož i budoucí, sestry a bratři odchovaní mateřským mlékem vydobytým z této země, kteří si navzájem rozumějí nejlépe. Domov jako maják, z nějž dohlédneme i do největších dálek, aniž by se nám zatočila hlava.

V Cestě na sever se Karel Čapek – hravý poutník s uměleckou duší – projevuje jako mimořádně vnímavý pozorovatel a obdivuhodný vypravěč, jehož vtip a humor, cit pro kontrast, rozhled a porozumění jsou umocněny nevyčerpatelným jazykovým bohatstvím. Jeho myšlenky usilují o co největší výstižnost a úplnost, styl je stejně vytříbený jako v jeho nejlepších povídkách. Líčení skandinávské přírody připomíná báseň v próze, v níž je vše vykresleno tak věrně, že máme pocit, jako bychom právě vdechovali slaný vzduch na norském pobřeží, jako by nám oči zaplavily všechny odstíny zeleně dánské krajiny nebo jako bychom dlouze putovali nekonečnými švédskými hvozdy. V Cestě na sever vrcholí i Čapkův výtvarný talent. Většina z přibližně dvou set barevných a černobílých kreseb znázorňuje inspirativní krajinu a na celé polovině z nich vidíme hory – přivaděčky vesmírné energie, strážkyně podzemních vod i osamělé nositelky tajemství… Čapek nám objevuje věci, jež zdánlivě známe, a obdarovává je novým kouzlem. Pro ty, kdo byli na severu a třeba ho i dobře znají, je tento kraj viděný Čapkovýma očima v mnohém jiný než jejich vzpomínka – a docela jiný než v běžném cestopise. Máme chuť hned se tam rozjet a na místě si všechno ověřit! Cesta na sever je zábavná, ale nikdy není povrchní. Zažíváme s ní čiré potěšení nejvyššího stupně – a toho je nám vždy zapotřebí.

Spisy Karla Čapka a jejich jedenáctý svazek tvoří román z hornického prostředí - První parta, a poslední kniha K. Čapka, nedopsaný - Život a dílo skladatele Foltýna.

V Cestě na sever se Karel Čapek – hravý poutník s uměleckou duší – projevuje jako mimořádně vnímavý pozorovatel a obdivuhodný vypravěč, jehož vtip a humor, cit pro kontrast, rozhled a porozumění jsou umocněny nevyčerpatelným jazykovým bohatstvím. Jeho myšlenky usilují o co největší výstižnost a úplnost, styl je stejně vytříbený jako v jeho nejlepších povídkách. Líčení skandinávské přírody připomíná báseň v próze, v níž je vše vykresleno tak věrně, že máme pocit, jako bychom právě vdechovali slaný vzduch na norském pobřeží, jako by nám oči zaplavily všechny odstíny zeleně dánské krajiny nebo jako bychom dlouze putovali nekonečnými švédskými hvozdy. V Cestě na sever vrcholí i Čapkův výtvarný talent. Většina z přibližně dvou set barevných a černobílých kreseb znázorňuje inspirativní krajinu a na celé polovině z nich vidíme hory – přivaděčky vesmírné energie, strážkyně podzemních vod i osamělé nositelky tajemství… Čapek nám objevuje věci, jež zdánlivě známe, a obdarovává je novým kouzlem. Pro ty, kdo byli na severu a třeba ho i dobře znají, je tento kraj viděný Čapkovýma očima v mnohém jiný než jejich vzpomínka – a docela jiný než v běžném cestopise. Máme chuť hned se tam rozjet a na místě si všechno ověřit! Cesta na sever je zábavná, ale nikdy není povrchní. Zažíváme s ní čiré potěšení nejvyššího stupně – a toho je nám vždy zapotřebí.

Chronologicky uspořádaný výbor z autorovy novinářské žně z let 1925-1938. Je to oslnivý kaleidoskop myšlenek, nápadů a postřehů, jež jsou stejně vtipné, bezprostředně působivé, útočné a výchovné ať se obírají člověkem, zvířetem, přírodou, věcmi, dějinami, literaturou, anebo reagují na politické dění a mobilizují lidi i svět proti válce.

Příběh inženýra Prokopa, nešťastného vynálezce třaskaviny nevídaných účinků, který se nedobrovolně zaplete s bezohlednými militaristy, bývá tradičně hodnocen jako utopie s vědeckofantastickými prvky. Čapkův román Krakatit (1924), jehož název je inspirován katastrofálním výbuchem sopečného ostrova Krakatau v roce 1883, však v sobě nese poselství mnohem složitější, než je prosté varování před možným zneužitím technických objevů. Cestu geniálního chemika za poznáním, že nikoliv velký čin, ale pouze drobná všední práce může lidstvu přinést dobro, totiž v knize neustále doprovází mlha snu, halucinace, noční můry… A protože není možné jasně odlišit, co je ve vyprávění ještě "skutečnost", a co už výplod horečnatého Prokopova mozku, otevírá tak autor vlastně otázku, která je pro jeho psaní typická, totiž otázku po možnostech poznání reality jako takové.

Kalendář vyšla poprvé po smrti Karla Čapka v roce 1940. V těchto sloupcích se Karel Čapek představuje jako skvělý pozorovatel. Všímá si všeho - proměny krajiny během čtyř ročních dob, zvířat i hmyzu, vůně domu, železniční stanice, ale i věcí obecných i povah různých lidí. Některé sloupky jsou humorné, ale víc je těch přemýšlivých, pozorovatelských.

Výběr z Povídek z jedné kapsy a Povídek z druhé kapsy.

Humorná vyprávění o životě se čtyřnohými přáteli, zařazená do této knihy, vznikala nejdříve ve formě fejetonů, sloupků a črt. Některým je už více než 80 let, přesto jim neublížil zub času a jistě znovu potěší čtenáře a milovníky zvířat bez rozdílu věku.

V tragickém dramatu prostého sedláka z předválečné Podkarpatské Rusi, který se stal obětí vraždy, sleduje autor ze tří různých hledisek rozporuplný proces hledání pravdy o psychice a činech konkrétního člověka. Juraj Hordubal se vrací po osmi letech těžké práce v Americe domů na poloninu, k milované ženě a dcerce. Za vydělané peníze jeho žena zvelebila statek, ale i s dcerou se mu odcizila. Na statku vládne mladý čeledín, který nejenže svedl Jurajovi ženu, ale rozeštvává ho i se sousedy. Světu, do něhož se vrátil, přestává hrdina rozumět...

Fotomontážní obálka FRANTIŠEK MUZIKA. Aventinum; sv. 303. Spisy bratří Čapků; sv. 28.

Dášeňka byla nejdříve takové úplně malé bílé nic, ale pila, spala, hrála si, kousala, zvědavost jí nedala, aby nezkoumala okolí, a tak se z roztomilého štěněte postupně vyklubala slečna Dáša. Tohle všechno reportážním stylem zapsal, ve fotografiích a ilustracích zaznamenal a doplnil vtipnými komentáři a psími pohádkami speciálně pro Dášeňku už v roce 1933 Karel Čapek. Zde se nadčasovost potvrdila oblibou stále nových čtenářských generací – u čtení se baví už více než osmdesát let nejen děti, ale i jejich rodiče.

Sloupky

Cestopisné črty Karla Čapka pocházejí většinou z rozhraní 20. a 30. let, kdy se autor teprve přibližoval k vrcholu své tvorby, jehož dosáhl ve "Válce s mloky" a v "Matce". Výbor zahrnuje čtyři knihy: "Anglické listy" (1924), "Výlet do Španěl" (1930), "Obrázky z Holandska" (1932) a "Cestu na Sever" (1936). Čapek cestoval cizími zeměmi jako citlivý pozorovatel přírodních krás i života obyvatel.

Výběr časopiseckých prací od r. 1917-1938 a článek napsaný v poslední den autorova života. Největší část výboru zabírají fejetony a sloupky, kde je Čapkův výraz nejosobitější. Jde o práce, týkající se nejrůznějších oblastí veřejného, politického i kulturního života. Úvodníky, referáty, reportáže, denní zprávy, povídky, bajky, aforismy, rozhlásky...

Při pohledu na českou společnost posledních let se zdá, jako by Masaryk, jehož rysem byla ušlechtilost a zásadním požadavkem mravnost, nikdy nebyl součástí naší minulosti. V dobách útlaku se o něm ovšem mlčelo, český národ však zažil ještě jedno období, jež vyvracelo vše pozitivní, čím do té doby žil. Už za rok po Masarykově smrti se ve zmrzačeném pomnichovském státu vylila žumpa rozkladného jedu, jenž ale nezbytně musel v národních žilách kolovat desetiletí předtím. Mnozí uvěřili, že dosavadní směřování společnosti bylo mylné a jeho protagonisty označili za národní zrádce. Zastavme se dnes na některém rušném místě a rozhlédněme se po kolemjdoucích: jsou neveselé zástupy opravdu dědici časů první Československé republiky, slavně povstavší z popela Velké války? Kde bytuje či kam se poděl duch doby, v níž občané dávali veřejnosti dary pod hesly jako NÁRODU ČESKÉMU VĚNOVÁNO, VĚDĚ A PRÁCI? Jak přesná je historická paměť? Či nám kdosi přehodil přes hlavy smrtelný závoj? Je Masarykovo přesvědčení stále s námi, a nejsme tedy sami? Nebo bychom si mohli Masaryka pro naše dny aspoň vypůjčit? „NEDAT SE, TO JE VŠECHNO!“

Čapkovy drobné prózy, v nichž nechává promlouvat i překvapivé mluvčí, jako jsou výkal, pařez, štěnice nebo moucha, zesměšňují nabubřelou vážnost mnoha našich výroků. Drobné anekdoty, z nichž vykukuje osten absurdity, vyjadřují autorovy obavy před odlidštěním života, před ztrátou upřímného zájmu o druhé lidi. Čapek ironizuje snahu moci podřídit společnost mechanizovanému řádu a vyzdvihuje jednotlivce, jenž se dokáže v komplikovaném světě samostatně rozhodovat. I zde obdivujeme autorovo jazykové mistrovství, třeba výrazový ohňostroj ve Vynálezci, do nějž Čapek stvořil na čtyřicet nových, neexistujících slov, jež přitom vnímáme jako známá, třebaže jde o autorovy novotvary.

Karel Čapek (1890-1938) patří mezi těch několik literárních velikánů, jejichž díla nic neztratila ze své čtivosti ani tři čtvrtě století po té, co byla napsána. Ze všech jeho románů, próz i skvělých fejetonů patří Povídky z první a druhé kapsy k tomu nejlepšímu. Povětšinou detektivní příběhy, jejichž hrdiny jsou policejní komisaři, agenti, strážníci, četníci, ale také sňatkoví podvodníci, zločinci či fanatičtí sběratelé, přinášejí daleko více, než se na první pohled zdá. Čapek v nich uplatnil všechny stránky svého výjimečného talentu. Nejenže je skvělým vypravěčem napínavých příběhů, ale zároveň mistrem paradoxů, autorem, který jednou uplatní svůj smysl pro jemnou ironii (básník ve svých verších podvědomě zachytí číslo auta, které srazilo ženu), jindy přiblíží své pojetí spravedlnosti, kterou nelze vtěsnat do žádných zákonů, jindy napůl vážně napůl s tichým úsměškem předvede novou psychoanalytickou metodu jak usvědčit vraha i rychle rozpoznat novináře.

Čapkovy drobné prózy, v nichž nechává promlouvat i překvapivé mluvčí, jako jsou výkal, pařez, štěnice nebo moucha, zesměšňují nabubřelou vážnost mnoha našich výroků. Drobné anekdoty, z nichž vykukuje osten absurdity, vyjadřují autorovy obavy před odlidštěním života, před ztrátou upřímného zájmu o druhé lidi. Čapek ironizuje snahu moci podřídit společnost mechanizovanému řádu a vyzdvihuje jednotlivce, jenž se dokáže v komplikovaném světě samostatně rozhodovat. I zde obdivujeme autorovo jazykové mistrovství, třeba výrazový ohňostroj ve Vynálezci, do nějž Čapek stvořil na čtyřicet nových, neexistujících slov, jež přitom vnímáme jako známá, třebaže jde o autorovy novotvary. V současné době, pro kterou je znovu příznačná propast mezi úlisnými slovy a hrozivými činy, oceníme důsledné mravní vyznění Čapkových próz. Jednotlivec nemůže být zbaven odpovědnosti za společenské zlo, a to ani svým strachem. Postoj lidských ovcí je ironizován: „Ať mě zabijí, jen když mě vedou.“ A jinde: „Tolik nenávisti, pane bože! Co se to jenom s lidmi stalo! Asi se přes noc všechno změnilo. … Pan Varga si tesklivě připomněl své vdovství. Kdyby nebožka žena byla živa – ta by se snad nezměnila?“