Fotografická o severočeském městu Liberec. Autoři fotografií: Jan Kabíček, Ladislav Ovsík, Jan Pikous

Rozsáhlá veršovaná poéma známého básníka a divadelního režiséra je literárním útvarem na hranici poezie, filosofického traktátu, historicko-teologické úvahy a litanie. S ničím jiným nesrovnatelný slovesný útvar autora znalého experimentu atakuje myslitelné a slovy se dobírá k nevyslovitelnému. Text je nesen strhujícím rytmem, místy hraničí až s extatickou modlitbou. Jde o pozoruhodný a po všech stránkách originální text současné české literatury.

Po deseti letech od vydání básnické sbírky Amortale (2006) přichází známý divadelní režisér, básník a kritik Miloš Horanský (* 1932), profesor pražské DAMU, s novou básnickou sbírkou. Ta v mnohém prohlubuje charakteristické rysy jeho básnického rukopisu – dramatičnost, tvorbu nových slov, zkratkovitost, citovou vypjatost, ostré střihy, důraz na osudovost, ostrost vidění, odpor k sentimentalitě, vnímání života mezi krajními póly zrození a smrti –, autorův výraz se zde však oproti předchozím sbírkám posouvá výrazně dál: k celkovému ohlédnutí za tím, co bylo prožito, co je nenávratně pryč, ale i důraz na to, co dosud trvá, co nepomíjí. Výrazně jsou tyto kvality nové Horanského sbírky vidět v ústředním třetím oddílu knihy, shrnujícím básně dedikované autorovým přátelům či psané jako ohlédnutí za nimi. Nedílnou součástí svazku je šest autorových kreseb, podtrhujících hutnost a naléhavost jeho básnického výrazu.