Po třiceti letech se znova setkává pětice kamarádek ze známého bestselleru Pět holek na krku. Svěřují se, co je v životě potkalo, snaží se odčinit staré i nové křivdy, navázat tam, kde kdysi skončily. Napínavý děj románu se odehrává v necelých 48 hodinách, ale zachycuje události uběhlých třiceti let.

Hrdina tohoto románu denně prochází podivnou metamorfózou, v závislosti na denní době mění pohlaví. Dopoledne se stává ženou a prodává v květinářství, odpoledne se činí jako muž v opravně deštníků. Před očima užaslého čtenáře se odvíjí život jedince žijícího jedním dechem dva různé životy, dva naprosto odlišné pohledy na svět. Má tento člověk své místo ve společnosti tak prudce definované genderovými rolemi, jako je ta naše? Společně s naším hrdinou hledáme odpověď na tuto dotěrnou otázku napříč humorně-mystickým příběhem, který autoři vyšívají košatou češtinou, protkávají nemilosrdným humorem a koření dravou chutí psát. Do textu jako do kroniky tvůrci uložili zážitky a poznatky načerpané vlastními životy, a jak dokládá poznámkový aparát, drtivá většina popsaných geografických, přírodopisných a situačních bizarností má základ v realitě. Tato kniha je tak krom jiného znovu potvrzením skutečnosti, že lidská fantazie nezřídka selhává v konfrontaci s podivuhodnou pestrostí, kterou překypuje reálný svět kolem nás.

Biografie z pera Ondřeje Suchého a soubor povídek Františka Nepila "Po Praze chodím".

Šest rozmarných milostných příběhů zdůrazňuje Vančurovo mistrovské vypravěčství.

Třináct drobných próz. Jsou nezastíraně kafkovské ražby a uplatňují především autorovu vyhraněnou schopnost střízlivého pozorování moderního člověka a situací, vznikajících jeho odcizením okolnímu světu.

Vybrané a znovu zpracované slavné orientální příběhy podle starých předloh. Po mnoho nocí musí půvabná vezírova dcera Šahrazád zápasit o svůj život vyprávěním, do kterého vkládá zkušenost, srdce i rozum. Skončit vyprávění znamená pro ni smrt

Poslední díl úspěšné „běženecké“ ságy o životě a postojích dnes již navrátivšího se emigranta. Zapeklité, nezodpověditelné otázky o čase, dočasnosti a nesmrtelnosti, reinkarnaci, o odpovědnosti, skládání poctivých účtů za všechno naše pozemské počínání.

Próza, v níž autorka hledá původ svého osamění a vykořeněnosti, vypráví o osudech její německé a židovské rodiny.

Ve své střízlivě pojaté próze zachytil Jan Drábek životní pouť českého emigranta Jana Dubského, který se v poválečném období pokouší zapustit kořeny mimo vlast.

Vyznání - Mariánským Lázním v červnu. A červnu v Mariánských Lázních.

Osobitý cestopis, věnovaný Provenci, kam se již podruhé vypravil autor se svým přítelem - ilustrátorem Adolfem Vondrou.

Kniha o blahoslavené paní Zdislavě, ve které autor podal historické doklady o její životní pouti a na jejich základě se pokusil načrtnout "přibližný obraz její duše".

Šest próz shrnutých z původních cyklů "Tři dukáty" a "Tři troníčky" představuje citově i myšlenkově jednotný obraz autorova vzrušeného pohledu na sociální skutečnost, na život chudých této země někdy v počátku dvacátého století. Hrdinkami těchto baladických příběhů a současně lyrických písní, podmanivých osobitostí básníkova nevšedního umění, jsou vždy ženy, které ve své bídě touží po nejskromnějším štěstí, po kráse lásky. Tak hledá Jaroslav Durych vnitřní vítězství života mezi nejprostšími, mezi vyděděnými ubožáky, stojícími na samém pokraji lidské společnosti, a tam nalézá vřelá, upřímná srdce a nejskutečnější cit, vykrystalizovaný utrpením.

Novela líčí s psychologickou pronikavostí přerod staré cikánky v podmínkách nového života na vesnici v občanku smiřující se se společností i jejími zákony.

Povídku Eduarda Basse vydalo s obrázky Vlastimila Rady a v obálce Petra Tučného pro své přátele a příznivce k Novému roku 1948 a v upomínku na kritické sucho roku 1947, nakladatelství Fr. Borový v Praze.

Iva Pekárková strávila většinu života v zahraničí anebo aspoň obklopená lidmi z jiných národů a kultur. Dala si kdysi za úkol co nejdokonaleji poznat celý svět a intenzivně na tom pracuje. V mládí pracovala jako sociální pracovnice v Jižním Bronxu a vyučovala angličtinu v uprchlických táborech v Thajsku. Ve středním věku si opatřila početnou rodinu v Nigérii a už dlouho sleduje mezirasový cvrkot v jižním Londýně, v Česku i jinde. Patří k pozorovatelům, kteří chtějí všechno vidět zespoda a důkladně a k autorům, kteří se pro příběhy vypraví kamkoli. Nebojí se psát o věcech příjemných i nepříjemných, tragických i legračních. Multikulti pindy (v novém vydání, doplněném o řadu dalších článků) – to je pohlazení po duši každého, kdo touží vidět svět zblízka a nezkreslený ani optikou strachu a nenávisti, ani vynucené politické korektnosti.

Kniha Sloni v soumraku Ivy Pekárkové líčí nerovný vztah mezi mladým Senegalcem bez naděje, že se někdy dostane za lepším životem do Evropy, a starší Angličankou bez naděje, že někdy najde milujícího partnera. Ale mezi romány o nešťastných láskách bělošek k Afričanům se řadí jen výběrem příběhu. Není to úpění zhrzené ženy, která padla za oběť novodobému sňatkovému podvodníkovi. Je to hloubková sonda do života, duší, kultur i postelí obou hlavních postav, podaná se smyslem pro detail, humor i absurditu. Banální a trochu smutný příběh autorka svým svěžím jazykem a všudypřítomným nadlehčeným humorem přetváří v příběh svěží a veselý.

Odkud se berou všechny ty podivné existence, černé jako noc, které se potloukají po Praze a zjevně dělají něco nekalého? Co české holky vidí na černoších a proč jim některé tolik nadbíhají? A jak vůbec funguje soužití s Afričany v našich poměrech? Iva Pekárková už dobře patnáct let sleduje černo-bílý cvrkot v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a teď na základě svých pozorování napsala román. Zobrazila v něm realitu takovou, jaká je. Vystupují tu naivní i méně naivní dívky okouzlené bohatstvím, drogami i sexem, protřelí překupníci z Afriky a spousta dalších obyčejných i neobyčejných lidí, jaké v Česku potkáte. Pečená zebra je psaná s autorčiným obvyklým nadhledem, vtipem a pochopením, postavy jsou trojrozměrné a plné života, každý příběh podložený skutečnou událostí. Přečíst si Pečenou zebru, to je tak trochu jako cestovat po Africe s vynikajícím průvodcem.

Za hrdinku románu Levhartice si spisovatelka Iva Pekárková, známá svými exotickými náměty, tentokrát vybrala průměrnou Češku něco přes čtyřicet, které se právě za dramatických okolností rozpadlo průměrné manželství. Milla však situaci řeší poněkud nezvykle: odjede do Anglie, kde se léčí z pocitu vlastní zbytečnosti v náručích mužů všemožných ras a národností. Proti všemu očekávání si ji jeden z milenců přivede do rodiny jako „mladší manželku“. Její nová rodina je z Afriky, ale jen tatínek se tam narodil. Millino nadšení pro neznámou kulturu nakazí i děti - malé černé Angličánky, kteří o Africe nevědí vůbec nic. Když i tuhle rodinu potká neštěstí, řeší je Milla zároveň s dětmi a spolumanželkou - tentokrát po africku. Kniha se způsobem v české literatuře unikátním dotýká fenoménu tak častého v dnešní moderní společnosti: čím dál tím víc lidí se nechá okouzlit cizími kulturami, zatímco pohrdá svou vlastní - ať už z dobrých, anebo špatných důvodů. Svěže psaný román, i když pojednává o věcech ne vždy veselých, je plný humoru a dobré pohody a svým životním nadhledem povzbudí a potěší mnohého čtenáře.

Krátké literární útvary napsané módní návrhářkou Beatou Rajskou (která sama říká, že neví, jestli jenom pro ženy), určené na rychlé čtení před spaním, při cestování nebo ve chvilkách odpočinku. Knížka nese název Ústřižky Beaty Rajské a stejně tak, jako je obálka knihy sestavená z ústřižků látek – materiálů, se kterými Beata pracuje, jsou ústřižky jejího života seřazeny do knížky. Kniha je bohatě doplněná fotografiemi z Beatina běžného i pracovního života a jejími ilustracemi.