Mike Engleby je trochu podivín, rád se napije a zkouší drogy: na první pohled obyčejný student anglické univerzity sedmdesátých let. Když jednoho dne beze stopy zmizí jeho tajná láska Jennifer, Mikův život jde dál. Prostřednictvím Mikova deníku sledujeme jeho kariéru novináře v Londýně i komické tápání v nově prosperující společnosti, zároveň však stále jasněji vidíme, že s ním není něco v pořádku. Záhada Jennifeřina zmizení mu nedá spát a vzpomínky na studentské dny se vrací se stále větší intenzitou. Jak příběh směřuje k nečekanému rozuzlení, musíme se stále častěji ptát, jestli nám Engleby říká celou pravdu.

Dvě ústřední postavy tohoto rozsáhlého románu, Thomas Midwinter a Jacques Rebière, jejichž osudy se po náhodném setkání navždy spojí, se společně vydávají na složitou cestu odhalování postaty lidské mysli. Ať už na věhlasné pařížské klinice nebo ve vlastním psychiatrickém sanatoriu, snaží se - každý svým způsobem - vyřešit složitou otázku, na niž se kdysi zavázali nalézt odpověď. Časem se ovšem začíná jejich vztah komplikovat, navíc do jejich osobních i profesních životů nemilosrdně zasáhne válka…

Vyprávění jednoho vykořeněného života. Život Pietra Russella je vyprávěn ve 26 kapitolách od A až do Z; každá se odehrává na jiném místě a odhaluje jeden střípek jeho příběhu. Ve snaze o vyřešení svých životních konfliktů putuje Pietro ve vzpomínkách napříč časem a postupně nám tak před očima vyvstává celý jeho životní příběh.

Komorní příběh o populárním fotoreportérovi, lovci senzačních snímků z převratů, povstání a válek, který přijde při svém povolání o nohu a je nucen dělat banální fotografie začínajících hereček. Psychicky na dně, ale nesmířen s rolí outsidera neustále pátrá po příležitosti, která by ho znovu proslavila. Náhoda mu přeje. Dostane se na stopu atentátu a posedlý myšlenkou na nejsenzačnější snímky a poslední šanci svého života, stává se sám aktérem v připravovaném spiknutí. Kromě oddychové role, kterou vytváří kriminální zápletka, udržující čtenáře v napětí, splňuje Boullova kniha i roli společenskou. Představuje nám svět mladého a rozšířeného uměleckého oboru i s jeho spletitým, drsným zákulisím.

"Román inspirovaný skutečným osudem brněnské vily Tugendhat." Vysoko nad Brnem ční zázračný dům. Postaven na míru židovsko-křesťanskému novomanželskému páru vyzařuje bohatství, sebevědomí, krásu a majestátnost. Avšak jen do chvíle, než do země vstoupí nacistické vojsko a majitelé musí opustit vilu i zemi. Román, jenž na pozadí životních osudů majitelů vily zrcadlí tragédii celého českého národa, byl v létě roku 2009 nominován na prestižní cenu The Man Booker Prize.

Moskevské procesy dokumentují jeho neúspěšnou snahu o uspořádání „norimberského procesu“ nad komunismem v Moskvě v první půli devadesátých let.

Za deštivého podvečera se v Bruselu seznámí Martial, který vede ateliér malby na Akademii, se zoufalou mladou ženou a pomůže jí znovu nalézt radost z žití. Že by počátek milostného příběhu? Ne, Martial má z lásky strach. Připouští pouze slast a přátelství. A mladá žena žije v komplikovaném vztahu se starým fanfarónem, přistěhovalcem z Arménie, jenž si hraje na Toulouse Lautreca. K tomu má Martial neustále v patách stín svého poněkud zvláštního bratra. Pohne s jeho životem, když mu do něj vstoupí další osoby, jež mu předloží své osudy a ukážou mu tak přes své osobní starosti jasněji jeho vlastní nitro? Lambertův román je tak svým způsobem úvahou o smyslu života dnes tak módních „singles".

Knižní reportáž Joanny Siedlecké vyšla poprvé v roce 1993 a zásadním způsobem ovlivnila přijímání jednoho z nejvýznamnějších děl literatury holocaustu - Nabarveného ptáčete Jerzyho Kosińského. Černé ptáče bylo vedle Kosińského biografie, jejímž autorem je James Sloan, klíčovým milníkem na cestě k přehodnocení tvorby Jerzyho Kosińského. Dosud jak autor, tak literární kritika prezentovali Nabarvené ptáče jako autobiografický příběh, vycházející z autentických zážitků za války. Siedlecké kniha je reportážně-detektivní cestou po stopách Jerzyho Kosińského. Toto pátrání autorka uskutečnila na začátku devadesátých let, v návaznosti na incident, který se odehrál během Kosińského první cesty do Polska po pádu železné opony, kdy byl konfrontován s jedním ze svých dětských přátel z období války. Obsahuje svědectví celé řady očitých svědků válečné existence Kosińského a jeho rodiny. Tyto příběhy tvoří radikálně odlišný obraz, v němž obyvatelé venkova hrají z velké části roli zachránců, nikoli trýznitelů spisovatelovy rodiny. Siedlecké kniha poskytuje jedinečný vhled do každodenního života polského venkova během německé okupace a také do života židovských uprchlíků před nacisty. Zároveň však jde také o text cyklicky se vracející k otázce vztahu reality a literární fikce, mystifikace a manipulace. Měl Kosiński právo vydávat fiktivní příběh za svůj vlastní? Co má větší váhu: literární dílo s jeho nadčasovým průnikem do lidské přirozenosti, nebo autentická křivda lidí, které autor ve svém údajně autobiografickém textu dost nemilosrdně znetvořil?

Ivan Jackanin je ukrajinský spisovatel, prozaik, překladatel a publicista, který žije a tvoří na Slovensku. Už více než třicet let přitahuje čtenáře svérázným světem, který nabízí ve své próze. Přibližuje putování do svědomí a cti, útěk od falešného a návrat ke skutečnému, které ještě nezaniklo v tomto světě. Povídky Ivana Jackanina mají v sobě pečeť hluboké tragičnosti, kde se všechno děje v mezích jedné rozšířené metafory, která někdy objímá celý lidský život. "No a život… Žiješ… A co dál? Zbytečná otázka. Snad kvůli takovému životu dala spousta lidí životu sbohem? Život… Až z toho hlava třeští…" Úvodní slova jedné z povídek snad nejlépe vystihují náladu knihy. Témata dvaceti pěti povídek nejen z ukrajinského venkova, odehrávajících se v časovém rozmezí od druhé světové války až po současnost, se často soustředí na nešťastné osudy svých postav, tápání ve vztazích a vlastní existenci, ale i na zdánlivě obyčejný život. Celou knihu charakterizuje autorův vyzrálý jazykový styl a způsob vyprávění, které čtenáře zcela pohltí.

Sbírka povídek Kentaurovy slzy (v originále Azul /azur, modř/) je považována za jedno ze stěžejních děl hispanoamerického modernismu. Její dopad na pozdější vývoj hispanoamerické i španělské literatury je zcela nevyvratitelný. Kniha vyšla poprvé v roce 1888 a obsahuje velké množství povídek nejrůznějších žánrů. Na své si přijdou nejen milovníci řecké mytologie či bájných bytostí, jako byli královna Mab či Puck, známý ze Shakespearovy hry Sen noci svatojánské, ale i čtenáři, kteří upřednostňují příběhy z každodenního života. Rubén Darío (1867-1916) - básník, diplomat a novinář; iniciátor a čelný představitel modernismu ve španělskojazyčné literatuře, který ovlivnil především španělskou Generaci 98. Narodil ve středoamerické Nikaragui, byl však světoběžníkem ztělesňujícím oslnivé možnosti - a zároveň úzkosti - epochy fin de siecle, tedy přelomu 19. a 20. století. První Daríovy povídky jsou plodem pobytu v Chile, kam jako neznámý mladík připlouvá roku 1886 a kde žil v samotě a chudobě. Tento "boj o život" se promítl do prvních povídek, které spolu s několika básněmi vyšly knižně v roce 1888 pod názvem Azur… (Azul…). Tato sbírka je dodnes považována za jeden z milníků modernismu. Darío se žánru povídky věnoval celý život, byť už další texty nevydal knižně. Byl velkým vzorem spisovatelů latinskoamerického magického realismu včele s G. G. Marquezem. Ze španělštiny přeložili studenti hispanistiky, iberoamerikanistiky a translatologie pod vedením Anežky Charvátové.

V dokumentárním románu francouzský novinář a spisovatel Lionel Duroy vypráví příběh svého alter ega, spisovatele Marka. Jeho cesty do Srbska a do Republiky srbské v Bosně a Hercegovině. Snaží se pochopit, proč se dcera generála Mladiče, velitele srbských sil při obléhání Sarajeva, obviněného z genocidy, střelila do hlavy oblíbeným otcovým revolverem. V zimě se v horách nad Sarajevem, ve vesničkách na několik dní odříznutých přívaly sněhu, setkává s neméně chladným přijetím a podezřívavostí, kontrastujícími se srdečnou a otevřenou povahou Srbů, jak ji popisují turistické bedekry. Popisuje setkání a rozhovory s muži, kteří měli více či méně něco společného s armádou generála Mladiće. Dnes se s tím snaží nějak žít. Bývalí důstojníci nepopírají, že se dopustili nejstrašnějších zločinů proti svým bývalým muslimským a chorvatským sousedům, ale věří, že jednali v sebeobraně. Aby se ospravedlnili, vyprávějí Marcovi příběh o jejich válce. Marc je nesoudí - poslouchá. Román Zima mužů (L'Hiver des hommes) získal v roce 2012 cenu Renaudot des lycéens a v roce 2013 Cenu Josepha Kessela.

Aimé Billion je mladý míšenec žijící v první části knihy v západní Africe, v hlavním městě dnešního Beninu, někdejší francouzské kolonie známé také jako Dahome. V žilách mu koluje krev vietnamské babičky, francouzského dědečka i otce a černošské matky z kmene Joruba. Sblíží se s norskou evangelickou misií, která v Beninu působí; a po mnoha nezdarech se mu podaří pomocí úplatku vyřídit víza potřebná k cestě za otcem do Evropy. Árpád Kun (nar. 1965) je Maďar, který se v roce 2006 odstěhoval s rodinou do Norska, kde ve vesnici na břehu fjordu pracoval jako pečovatel v ústavu pro staré a nemocné lidi. Tam se také seznámil a spřátelil s Aimé Billionem, tedy se skutečnou a žijící postavou, jenž mu dal svůj souhlas, aby o něm napsal a vydal knihu. Tento realistický román patří ke knížkám, které „se čtou jedním dechem“, a přitom díky autorovu talentu nesklouznou na úroveň pouhého čtiva. Ve Šťastném Severu panuje harmonie mezi zajímavým tématem a postavami, s nimi čtenář mimovolně sympatizuje. Celý román prostupuje nenápadná humanita.

Román Kurkul je rekonstrukcí historické paměti. Všechny příhody hrdinů byly jako dočasně skrytá informace otištěny v autorově podvědomí, až jednoho dne věty začaly samy sestavovat obrazy, rodily se a křísily minulost. Výsledkem je tento román, v němž je všechno pravda. Počínaje zimou třicátého roku byla rozkulačena sta tisíce hospodářství na celém území Sovětského svazu, lidem sebrali chleba a poslali je do vyhnanství na Sibiř a Dálný sever. Byla to poslední rána, kterou sověty zasadily všemu individuálnímu a soukromému. Sedláci, střední rolníci byli posledním zábleskem člověka relativně nezávislého na sovětském státu, bylo tedy nutné je zlomit. Kurkul vypráví příběh autorových prarodičů, kteří žili na začátku minulého století ve Slobodské Ukrajině.

Román líčí s rdsnou pravdivostí bědný úděl nelítostně vykořisťovaných a zotročených dělníků v pralesích na Horní Paraně.

Román italského autora, představující jedno z nejúspěšnějších děl poválečné italské literatury. Příběh na pozadí kontrastů italského jihu a severu, v němž jde o nemilosrdnou destrukci dvojího mýtu, mýtu sexuality jakožto výrazu náboženských a společenských předsudků a mýtu chlapství jakožto korelátu fašismu. Román se dočkal ve své vlasti mnoha vydání a byl i zfilmován.

Jméno vlámského spisovatele Ernesta Claesa není u nás neznámé. V čtenáři evokuje vzpomínku na půvabné vyprávění o Bělohřívkovi a o svérázných postavách brabantského venkova, jeho sedláků, pytláků, pobudů, muzikantů, učitelů a především dětí. Claesovy "Staré hodiny" navazují svou tematikou i pohledem na skutečnost na autorova předchozí díla. Znovu se vrací do svého domova k rodičům a sourozencům, do školy mezi kamarády, s nimiž prožíval nejen slavnostní chvíle prvního svatého přijímání, ale i rošťárny a dětské touhy po věcech zdánlivě nedosažitelných. Z růžence Claesových povídek, z tohoto poklidného vzpomínání starce s hlubokým pochopením pro chyby a nevinné rozvernosti dětství, proudí životní klid a pohoda zkušeného člověka, který dosáhl životní rovnováhy po čase úzkosti a radosti, lásky i záští, a který využívá tohoto klidu k poslednímu ohlédnutí na chvíle prožité mezi svými a k poslednímu vyznání lásky k rodnému kraji.

K uzoufání pokrytecké maloměsto Eastwick v americkém státečku Rhode Island nabízí trojici bájných čarodějnic jako z Macbetha přímo ideální rejdiště. Povětrnice Alexandra, Jane a Sukie, na jejichž dveře ťuká nepříjemná čtyřicítka, kráčejí za hlasem sexuální revoluce sladkých let šedesátých a dosud si v téhle díře poradily s troufalostí sobě vlastní. Jenže teď je omámil Darryl...

Slavné dílo o velké morové nákaze na samém počátku éry kapitalismu. Strach, obavy, chaos, konspirační teorie, každodenní neštěstí, ale také hrdinství obyčejných lidí. Zručný rešeršér a známý anglický spisovatel zde formou reportáže přibližuje neštěstí i hrdinství londýnského lidu v letech 1665-1666, kdy město zachvátila morová epidemie. Jeden z největších světových příběhů morové literatury, jehož poselství se v čase moderních epidemií stává mimořádně aktuálním. Světový bestseller a historické paralely, které mají přesah do současnosti.

Satirické prózy jednoho z nejúspěšnějších polských autorů, vybrané ze sbírek Praktické půlpancíře (1953), Slon (1957), Svatba v Atomicích (1959) a Déšť (1962). Vynalézavě, vtipně a útočně odkrývá vady lidí i společnosti, nebojí se je ukázat v plné nahotě a zesměšněním usiluje o odstranění všeho, co narušuje lidské vztahy a brzdí vývoj.

Dvanáct originálních povídek z per dvanácti autorů, kteří patří k největším osobnostem současné britské beletrie. Giles Smith, Roddy Doyle, Melissa Banková, Irvine Welsh, Zadine Smithová, Dave Eggers, Robert Harris, Patrick Marber, Colin Firth, Nick Hornby, Helen Fieldingová, John O´Farell.Nick Hornby dal dohromady hvězdnou skupinu autorů, a vytvořil tak tuto unikátní sbírku povídek vyprávěných vždy v první osobě.Tuto sbírku povídek sršících vtipem dal dohromady anglický spisovatel Nick Hornby, který (kromě jedné z povídek) přispěl i úvodem, v němž čtenářům přibližuje britskou organizaci TreeHouse nabízející ojedinělý a netradiční přístup k výuce autistických dětí.