Kniha autorových vzpomínek, v nichž však nevzpomíná na sebe, ale na osudy svých kamarádů - spolubojovníků, kteří se konce války nedočkali. Položili své mladé životy za mír, ve kterém dnes žijeme. Padli v bitvě o Velkou Británii, při ofenzívě Rudé armády, v bojích o Francii či při doprovodech konvojů v Severním moři. Jsou spolu s mrtvými partyzány, vojáky i civilisty, obětmi války, na které nesmíme nikdy zapomínat. Vždyť zemřeli proto, abychom mohli žít.

Monografie tří typů letadel na kterých létali českoslovenští piloti.

Válečná léta 1939-1941 - Polské tažení - Podivná válka - Bitva o Velkou Británii - Fall Barbarossa - 21. a 22. červen 1941

6. června 1944 v časných ranních hodinách byla zahájena největší námořní výsadková operace v dosavadní historii – invaze Spojenců na normandské pobřeží – a byla tak konečně otevřena dlouho odkládaná druhá fronta v Evropě.

Životopis generála Guderiana, vrchního velitele tankových vojsk Wehrmachtu za 2. světové války. Autor sám byl za druhé světové války důstojníkem v Guderianových útvarech... Kniha plná fotografii představuje obsáhly obrazový životopis generálmajora Heinze Guderiána .Textové pasáže byly vyňaty z jeho autobiografie "Vzpomínky vojáka".

Zápisky válečného dopisovatele - bitva u El Guettaru.Z anglického originálu přeložil Oldřich Vidlák

Vyprávění o osudech čs. pilotů v barvách RAF v době její nejtěžší chvilky.

Kniha přibližuje průběh velkých invazních operací v Tichomoří za 2. světové války.

Utajovaná ofenzíva německých armád v Ardenách na sklonku roku 1944 byla posledním Hitlerovým pokusem zvrátit situaci na západní frontě. Grynerova kniha se nezabývá pouze samotným průběhem bitvy, ale nabízí zasvěcený pohled na problematiku velení obou stran. Okamžiky stresu, zásobovací potíže, složitý terén, nepřízeň počasí a další faktory ovlivňovaly rozhodování velitelů útočících i bránících jednotek. Překvapivý útok odhalil slabiny v britsko-americké koalici, zároveň však mobilizoval morálku amerických jednotek, což se ve spojitosti s lepším materiálním zabezpečením stalo pro výsledek bitvy rozhodujícím. Autor v této souvislosti analyzuje řadu mýtů a hypotéz, které se kolem Arden vytvořily.

Byl to den, který změnil chod války i celého století. Pečlivě naplánované, skvěle provedené vylodění ze 6. června 1944 představovalo největší námořní invazi v dějinách.

Historie, organizace, standardy a postupy Ochrana civilního letectví před protiprávními činy, častěji označovaná anglickým termínem security, je relativně mladým leteckým odvětvím. Plnohodnotným oborem se stala až v roce 1974, kdy Mezinárodní organizace pro civilní letectví na základě erupce leteckého terorismu a následného tlaku velmocí nastavila první závazné standardy a vložila je do nové samostatné přílohy Chicagské úmluvy s pořadovým číslem sedmnáct. Od té doby uplynulo již čtyřicet let. Mezinárodní společenství je permanentně konfrontováno s inovativními, ale i tradičními metodami teroristů, v reakci na útoky se rozvíjejí nová bezpečnostní opatření a rozšiřuje se využití špičkových bezpečnostních technologií. Vedle toho však do potírání protiprávních činů stále vstupuje politika. Některé metody mocenského boje protiprávní činy přímo vyvolávají, jiné zase maří vyšetřování nebo brání potrestání zločinců.

Po pěti letech od vydání knihy vydavatelstvím Svět křídel “BEZ NICH BY NEVZLÉTLI“, (popisující podrobně organizační a personální výstavbu útvarů a jednotek letištního a radiotechnického zabezpečení čs. letectva a VzS AČR) přichází od stejného autora další, Jak naznačuje název, jedná se opět o problematiku služby, která po několik generací nerozlučně k letectvu patří. Tou pozemní složkou byla, je a zřejmě i nadále bude LETECKÁ ZABEZPEČOVACÍ SLUŽBA a to jak tzv. vojenská i civilní. Za období mnoha desetiletí prodělala (přirozeně) značný technický i organizační pokrok. Autor se v této knize zaměřil na techniku, kterou používaly složky vojenské zabezpečovací služby letectva Spojených států severoamerických (USAAF), britského Královského letectva (RAF), německé “Luftwaffe“, sovětských “Vojenno-vozdušnych sil“, ale i čs. letectva a Vzdušných sil AČR Díky této technice se předešlo ztrátě orientace - “BLOUDĚNÍ PO NEBI“. S autorem řadu let spolupracoval dlouholetý příslušník služby radiotechnického zabezpečení (v letech 1983 až 1994 pracoval jako nejvyšší odborný náčelník RTZ vojenského letectva na Ministerstvu obrany a Generálním štábu AČR) plukovník v.v. Ing. Jaroslav Blinka.

Vlastní vzpomínky britského polního maršála, jednoho z nejpopulárnějších vojevůdců západoevropských armád protifašistické koalice za 2.světové války.

Kniha "Němečtí výsadkáři" prostřednictvím mnoha autentických fotografií vypráví dějiny německých výsadkových vojsk, jejich vývoj v době příprav na válku a nasazení na bojištích 2. světové války. Více než 200 vzácných fotografií dokumentuje použití výsadkářských kluzáků v Nizozemí, na počátku německého tažení v západní Evropě, dále dramatické dosažení Kréty a její draze vykoupené dobytí a nakonec odvážné a úspěšné mise na Monte Rotondo a Gran Sasso, uskutečněné ke konci války.

Za použití archívního materiálu, literatury i svědectví přímých účastníků autor rekonstruuje průběh událostí, k nimž došlo na jaře roku 1944 v Římě. Dne 23. března napadli partyzáni na Via Rasella ozbrojenou kolonu SS a způsobili jí těžké ztráty. Bezprostředně po této akci následovala odveta německých a italských fašistů, kteří provedli masakr v Ardejských jeskyních. Autor podrobně sleduje průběh dvou dnů, nabitých dramatickými událostmi, a přispívá tak k bližšímu poznání italského protifašistického odboje.

Kniha Fredericka Majdalanyho popisuje autorovy osobní prožitky z bitvy o Cassino. Jednotky, o nichž Frederick Majdalany píše, nezasáhly do žádného z útoků na Cassino, ale buď pouze držely pozice nebo se pohybovaly v záloze. V poslední kapitole je rozebírán útok, při němž byl klášter dobyt, avšak popis útoku je tu zaznamenán z pozice vojáka v záloze, který se přímo bojů nezúčastnil.

Jak daleko byli nacisté za druhé světové války s přípravou atomové bomby? Kam se poděly jejich plány a vědci, kteří pracovali na jaderném programu? A jak spolu souvisely komponenty z nacistického programu a jaderného programu Američanů? Petr Vokáč se ve své nové knize zabývá otázkou, zda nemohla být jedna z bomb svržených na Japonsko v roce 1945 vyrobena ze surovin zadržených v Německu nebo zda ji nemohli nacisté dokonce zcela vyrobit sami. Kromě technických specifikací zde autor uvádí celou řadu méně známých faktů okolo daného tématu a zároveň ponechává pro čtenáře dostatek volného prostoru, aby si udělal svůj vlastní názor.

Charles de Gaulle byl během druhé světové války pro Francouze tím, kým byl pro nás ve stejné době Edvard Beneš. Představitel boje za svobodu a boje proti nacistickému příkrovu nad Evropou. Po válce se však vztah mnoha Francouzů, zejména těch v koloniích, k de Gaulleovi, který se stal po několik volebních období opakovaně prezidentem, povážlivě změnil. Výsledkem bylo více než třicet pokusů o atentát, které ale jakoby zázrakem všechny přežil! De Gaulle tak patří mezi osobnosti, na které bylo spácháno nejvíce atentátů v historii. Jan Cimický přináší v knize Atentáty na de Gaulla příběhy několika nejvýznamnějších a nejzajímavějších z této dlouhé řady atentátů, snaží se čtenáři přiblížit důvody, proč byly spáchány a také životní osudy jejich aktérů.

Historická literatura i další prameny běžně prezentují Dejvice jako jakési bílé místo na mapě Pražského povstání v Květnu 1945. S výmluvou, že se zde tehdy snad vůbec nic nedělo, protože tyto Dejvice drželi pevně „Němci“. Tato knížka však není fikce, protože tomu tak vůbec nebylo! Je pravda, že podivuhodný a dokonce poněkud záhadný válečný příběh Dejvického nádraží a jeho obránců je už sám o sobě snad až neuvěřitelný. Ale stal se, navíc s dramatičností, razancí a důsledky, které odpovídaly velikosti všech, kteří v něm sehráli své velké, ne-li dokonce životní role. Čtenáři se tak nabízí docela jiný pohled na skutečně bojující noblesní pražskou čtvrť a zároveň výjimečný morální imperativ, který její občané přijali za svůj do té míry, že ač je naší době tak snadno znevažovaný, dodnes naprosto nevyvanul

Nejen Francie spoléhala na začátku druhé světové války na své betonové pevnosti a systémy opevnění. Další, kdo se touto cestou vydal, byli Belgičané se svojí velkolepou pevností známou jako Eben Emael.