Autor, jeden z nejvýznačnějších průkopníků nových směrů v dramatické tvorbě, napsal tragedii věčné markytánky třicetileté války, matky Kuráže, v předvečer druhé světové války. Hra předvádí, jak markytánka ztrácí ve válce jedno dítě za druhým, až nakonec zůstává ve svém stáří úplně osamocena, přesto se však nic nenaučí z katastrof, kterými válka zbídačila její život. O smyslu hry prohlásil autor: „I když se Kuráž ničemu dál nenaučí, publikum se, po mém soudu, přece jen může něčemu naučit, když ji bude pozorovat.“