Kniha Já a obranné mechanismy patří bezesporu ke klasickým, základním psychoanalytickým textům. Anna Freud, dcera Sigmunda Freuda, zde zřetelně ukazuje, že psychoanalýza se nezabývá výhradně lidským nevědomím. Dokládá, že ve skutečnosti bylo vždy předmětem zájmu psychoanalýzy Já a jeho poruchy - přičemž zabývání se nevědomím sloužilo obnově Já a jeho funkcí. Autorka se v této knize věnuje specifickému problému - prostředkům, kterými se Já brání nelibým stavům a úzkosti, a kterými se pokouší zvládat impulzivní jednání, afekty a pudové nároky.