Básně jsou psány veršem volným i vázaným a zabírají nejrůznější témata: nalezneme zde intimní a přírodní reflexe, gesto občanského vzdoru, ale i texty, vypovídající o smrti a zákeřné chorobě, která předurčila autorův konec. Svým cítěním a básnickým výrazem by Flíčkova poezie mohla spadat do tzv. poezie všedního dne, ale na rozdíl od většiny básníků této vlny se autor snaží mnohem emotivněji pracovat se slovem, které by podpořilo hloubku a smysl básnického obrazu.