Kniha obsahuje sedm Wiatrových esejů z let 1958 až 1962. Autor se v nich zamýšlí nad vztahem mezi sociologií a politikou a obhajuje myšlenku tzv. angažované sociologie – tedy vědy, která by neměla být pouze chladně pozorovatelským oborem, ale měla by aktivně přispívat k řešení společenských problémů a podporovat pokrokovou sociální změnu.