Mistrovská povídka francouzského autora Jeana Giona z roku 1953. Stylově čisté a dějově jednoduché vyprávění o prostém, osaměle žijícím pastýři ovcí ve vyprahlé a vylidněné Provence, s nímž se v roce 1913 autor poprvé setkal a který tiše a bez nároků na vděk, den co den sázel v okolních kopcích stromy. Usoudil, že kraj bez stromů hyne a rozhodl se situaci napravit. Poslední setkání autora s tímto člověkem se v roce 1945 odehrálo v zalesněných kopcích, kam se se stromy vrátila voda, život a lidé.
V roce 1953 byl Giono vyzván časopisem Reader´sDigest k napsání příběhu o nejpozoruhodnějším člověku, s kterým se kdy setkal. Vznikla tak tato povídka,kterou chtěl autor vzbudit zájem o zalesňování přírody.Vydavatel mu však příběh vrátil, a tak byl uveřejněn až o rok později v časopise Vogue pod názvem „Muž,který sázel naději a vypěstoval štěstí“. Asi nikdo včetně autora tehdy netušil, že toto rozsahem nevelké dílko brzy ve spoustě překladů oběhne celý svět a stane se inspirací nejen pro ochránce přírody.