Autobiografický román líčí intelektuální, duchovní a erotické zrání příliš romantického mladého hrdiny v třpytivém zlatém věku jazzu dvacátých let. Zároveň v něm nacházíme nadčasový příběh energického, hledajícího mládí a jeho nedůvěry k ostatnímu světu. Neodolatelné vyprávění kolísající mezi něhou a cynismem se upíná k nevyčerpatelné, třebaže tolikrát zrazené mladistvé víře v budoucnost, v přízeň času a osudu – to vše s intenzitou, která řadí Fitzgeralda mezi největší světové spisovatele.