Podobně jako v celém svém díle, i v tomto komorně komponovaném cyklu povídek se Čopič vrací do svého dětství a s vřelou něhou líčí svérázné postavy a komické figurky obyvatel bosenských vesnic, s laskavým humorem se zamýšlí nad střetáváním patriarchální setrvačností venkova s pohybem dějin, sleduje své hrdiny v řadách národně osvobozeneckých oddílů za druhé světové války i v dějinně zcela nových situacích poválečného života Jugoslávie.