Karel Havlíček Borovský ve skladbě Křest svatého Vladimíra zaútočil na tehdejší společenské i politické poměry v rakousko-uherském mocnářství. Na jedné straně autor zesměšňoval církevní dogmatiku, na druhé si všímal despotismu Bachova režimu, který ovšem popisoval s groteskní nadsázkou. Za námět mu pak posloužila „legenda z historie ruské“, podle níž kyjevský kníže Vladimír odmítl pohanské rituály. / Havlíček dokonale ovládal umění vyjádřit se stručným, satiricky vyhroceným básnickým útvarem a sám epigramy charakterizoval jako „malinké nádoby, do kterých vztek svůj nalívám, aby mi srdce nežral“.