Brožura, je věnována tématu genderových stereotypů spojených s rodičovstvím, převážně otcovstvím. Proč zrovna otcovství? V rámci kampaně Ženská práva jsou
lidská práva, kterou dlouhodobě vede naše organizace nesehnutí Brno se zaměřujeme mimo jiné na různé druhy a formy diskriminace, ať už se týkají veřejné či rodinné sféry. Příklady z různých zemí nám ukazují, že tyto dvě sféry nelze nikdy jednoznačně oddělit a že nerovnost v jedné z nich se vždy projeví v té druhé
a naopak. V zemích, kde se otcové mnohem více angažují v každodenní péči o malé děti a tvoří významné procento osob na rodičovské dovolené, dochází k mnohým změnám, které se týkají celé společnosti. tím, že se muži častěji vyskytují v roli pečujících osob, se ženy na straně druhé prosazují více v politice či ve vedení velkých firem. Z genderové perspektivy tak dochází k větší vyrovnanosti:
ženy mají snazší přístup k moci (ve smyslu politického rozhodování), muži naopak k výchově a starosti o děti. Vliv aktivního otcovství se projevuje také ve veřejném prostoru, který je náhle mnohem přístupnější a přátelštější k rodičům a dětem. Veřejné budovy, prostředky hromadné dopravy, ulice, parky – všude tam se počítá s tím, že mohou vstoupit také děti. Souvislost je opět pochopitelná: v zemích, kde péče o děti není doménou pouze žen, ale je záležitostí i mužů, je problematika praktikování rodičovství (dostupnost školek/jeslí, přístupnost veřejného prostoru) problémem mužů i žen. V neposlední řadě je třeba také zmínit, že dopad aktivního otcovství se týká i takového tématu, jako je násilí na ženách. Ve všech zemích a kulturách, kde se muži podílejí na péči o děti, je výskyt násilí páchaného na ženách výrazně nižší. Proč? Odpověď leží právě v oné vzájemné propojenosti sféry veřejné a rodinné (či soukromé). Dominance mužů v mocenských pozicích není v těchto zemích tak silná, neboť zde vládnou i ženy. A tato větší rovnováha se projevuje také v rodinných vztazích.
